Ono se řekne: jedeme k babičce. Ale ta naše babička zrovna bydlí v pohádkovém kraji plném skal, luk, lesů, roubených chaloupek, ranních mlh a hub. A tak si vždycky když jedu odtamtud říkám: "Pohádka hadr" (tzn. ani v pohádce to určitě nevypadá víc krásně než tady!) Člověk by kolem sebe klidně byl schopen vidět vodníky, hejkaly, čerty... nebo lesní víly! Pro upřesnění: České Švýcarsko, obec Kopec u Starých Křečan.

A tentokrát jsme si to užili. První večer jsme zašli s Filípkem do místní hospůdky U Vyskočilů (hospůdka jako malovaná). Nejprve jsme byli venku na předzahrádce, každý nás zdravil a Filípek jim odpovídal veselým "čau", hrál si tam na letadlo a dělal tanyny. Pak začala být zima a tak jsme šli dovnitř, kde mu hospodský půjčil hračku a byla to pohoda pro všechny.


Druhý den nám Filíkpka pohlídala mamina (tchýně) a odjeli jsme na ryby, já se učit, Michal rybařit. Velký rybník, přírodní rezervace. Další krásné místo hned pod rozhlednou Jedlová.

A trávili jsme taky spoustu času s naším Filípkem, který zase skoro nezlobil a babička mu našla nějaké nové oblečení, které okomentoval "sluší!" a čepici si nehodlal sundat ani doma. A tak jsme všelijak blbli jak to šlo.


Byli jsme na rybách (táta rybařil, já hlídala mrně ať nespadne do vody - celkem dobrý aerobic!)

A taky na houbách...

A večer si zašli máma a táta na kulečníček (opět do hospůdky U Vyskočilů). Samozřejmě to byla zase katastrofa, Michal mě podrtil...

Prostě pohoda, pohoda, pohoda.... A velký dík patří našim příbuzným, kteří nám pomáhají, starají se o nás a umožňují nám si to i tohle. Pořád si říkám, že si takový komfort ani nezasloužím!