
Jak začalo jaro, jsou to zase změny! Filípek se mi mění před očima - už nemá dudlík (u velkých dětí se mi to opravdu nelíbí), začal jezdit v malém kočáru (sláva, unesu ho sama a nebudu tak už mít trauma s cestování MHD), začali jsme s ním chodit na pískoviště, kde si osahává prostorovou volnost a samozřejmě si ji nemůže vynachválit, naučil se už samostatně stát (a to je už co říct, když se lezoucí batole najednou postaví na nožičky) a dokonce asi tři dny nato udělal svoje první krůčky zakončené nevyhnutelným bác. Bavilo ho to ale jen asi tři dny, pak možná nějak špatně spadnul a teď se už vůbec nesnaží. No, kdo si počká, ten se dočká. Jen je trochu problém, že kdykoliv jsme venku, je jako čuník. Větší čuník než děti, které už chodí. A samozřejmě se učí nová a nová slůvka. Občas něco řeknu a okamžitě to opakuje, občas ho to nebere. Odhadem teď umí říct tak 50 slov - třeba sýr, svítí, šáša, auto (to ovšem v jeho podání zní "audi"), motorka ("torka"), vaří (vaší), tři (tši), čtyři (štyši), dva, pět (vždycky když mu do vody dávám odměrky sunaru, tak počítám a on to nějak pochytil... :-)), haló, sněží, dej, nejde, není, taky, tady (didi), jede, jdu, dolu, mimi... a tak podobně. No a samozřejmě pořád něco povídá a nejspíš si myslí, že říká mnohem víc slov, ale není mu rozumět. Často je vidět, že po mě něco chce, kouká na mě s nadějí v očích a říká "dáty" a já samozřejmě vůbec nevím o co jde. Často taky říká "bejby", což mě trochu mate. :)
(Dále v článku spousta fotek a událostí...)
Užili jsme si spolu super odpoledne na zahradáce. Bylo sucho, a tak jsme ho mohli volně vypustit a samozřejmě se jako zvídvavé batole do všeho montoval - když jsem sázela, odhazoval lopatičkou hlínu, když jsme vozili kolečko, aktivně ho chtěl taky strkat. Když jsme zalívali, strkal ruce do konve s vodou a když jsme vodu vylili, zklamaně povídal: "neni". Snažil se uzvednout velkou těžkou lopatu a fascinovaně sledoval jak táta seká trávu. To jsou radosti mateřství, co? Bohuzel jsem s sebou nemela fotak a tak mam fotky zase jen z mobilu. Ta skleroza...





Taky jsme byli se podivat v Pruhonicich. Azalky a rododendrony sice jeste moc nekvetly, ale i tak tam samozrejme bylo prijemne.


S tím kam chodit tady po okolí ven opravdu nemám problémy. Je tu na výběr asi osm pískovišť a člověk si vybírá podle toho, jestli chce, aby tam byla hospoda nebo záchody nebo aby to bylo blízko. Zatím jsem ale pískovištní zelenáč a tak tam trpím rozpaky, zda-li si moje dítě smí hrát s hračkami ostatních dětí a podobně... Časem se ale určitě otrkám. Na písku a vůbec venku takhle po Praze to vypadá asi takhle:




Mno a včera jsem se účastnila hromadné výpravy - 3 matky, 3 děti, 3 kočáry. Já a mé kolegyně/kamarádky z práce jsme se jeli podívat do práce. Něco jako taková přepadovka ve stylu "přijela mateřská škola". Byla to celkem sranda, ale zážitek vcelku pozitivní. Lidi z práce jsem viděla zase asi po roce a děti tam způsobily úžasné pozdvižení. :-) Mimochodem Filípek a to dítě vpravo jsou od sebe jen o týden.

Tak myslím, že dnešní příděl Filipových fotek byl hojný. Doufám, že se budou líbit.
Tož to je ale galan ten Filípek. Roste ti fakt do krásy... pozoruješ u něc smysl pro estetično nebo techniku? :)