
Jenže tentokrát je to ještě o to horší, že tam musím chodit i s Filipem. Když mě naposledy potkal zubařský maraton v těhotenství, chodila jsem tam sice s břichem a strachovala se o to, jak to mrně uvnitř ten stres snáší, tentokrát ale s sebou musím tahat celý kočár. Nehledě na to, že radši chodím pěšky, než abych jezdila MHD (cesta je asi na 25 minut pěšky a tak na 10 minut by byla tramvají), vždycky celkem trnu, jestli Filip při dlouhém čekání než budu hotová neztropí povyk! Zatím ho tedy můžu jedině chválit - pokaždé vzorně čeká, sedí v kočáru, hraje si, papá rohlíky, kouká kolem, směje se tomu, co to mámě kouká z pusy a povídá si se zubařem, když má zrovna čas. :-) A takhle hodný vydržel být i naposledy, kdy jsem se na křesle trápila celé dvě hodiny!!!!!
Jakmile tam totiž jednou zavítám, nemůže to být jen tak. Tentokrát to začalo tím, že mě déle jak týden bolela celá půlka pusy (nahoře i dole). Chvíli jsem si říkala, že se to spraví samo, že to snad budou jen dásně. Jenže se to nelepšilo, a tak jsem se objednala. Ale objednaného termínu jsem se nedočkala, jelikož se to stalo natolik nesnesitelným, že jsem se tam vetřela dřív. Zubař prohlásil, že mám jakousi hnisavou nemoc dásní (což zní hrozně), dal mi antibiotika a řekl, ať mu zavolám, jestli se to zlepšilo. Než mě poslal domů, radši mi ale udělal oboustranný rentgen. Nezlepšilo a tak jsem tam šla znova. Zubařova chyba to nebyla, tu nemoc dásní jsem měla, dásně mi hrozně krvácely, a po té léčbě se to konečně dalo do pořádku. Nicméně rentgen ukázal, že mám v puse tři kazy, přičemž jeden sahal už podle toho rentgenu, který jsem si nechala ukázat, až někam k patě. Jediné co mi přišlo na situaci záhadné bylo proč mě bolí celá jedna strana pusy (dle rentgenu tam je jeden kaz nahoře a jeden dole) a ta druha vůbec (kaz nahoře)...
No nic. Tak jsme se do toho dali. Tu druhou návštěvu se můj zubař neohroženě (přesto že ví, jaký jsem nervák) pustil do odvrtání toho největšího kazu a do (a to mě omejvali) čištění kanálků a trhání nervů. Ani po třech dávkách anestitika jsem se neuklidnila a pořád to děsně bolelo - aby taky ne když tam všude kolem byl zánět snad přes půl hlavy. Zubař nám tedy oběma ušetřil nervy, dal mi tam nějakou chemii, která nerv umrtví, bude působit 10 dní a potom ať prý zase přijdu. Přičemž mi radši předepsal napříště Neurol - ať prý si ho vezmu než příště k němu půjdu - nebudu tak vystresovaná a bude se se mnou dát pracovat. To jsem to dopracovala! Nicméně po hodině a půl jsem byla volná.
Před třetí návštěvou jsem si tedy radši vzala dvojitou dávku Neurolu a znova jsem usedla do onoho nechvalně známého a všeobecně "oblíbeného" křesla. Pokračovali jsme v hloubení kanálků a dostali jsme se o 8 mm níž než minule, dál to nešlo - bolest, nervy... Takže opět vložka a dalších 10 dní čekat, aby se to dalo dodělat. A pustili jsme se do zubu na stejné straně. Na rentgenu bylo sotva co vidět, ale při vrtání se ukázalo, že je to opět na pomezí mezi jednoduchým odvrtáním a trháním nervu. Zubař to jen přepečlivě odvrtal, zakryl dočasnou vložkou a poslal mě domů s tím, že když to začně bolet, budeme se příštěi tady muset pustit do kanálků. Achich ouvej! Když odezněla anestezie, bolet to začalo. Dva dny jsem váhala, jestli tam mám vyrazit, pak se to naštěstí usadilo a dalo to pokoj... Jaká úleva!
Zatím poslední čtvrtá návštěva obnášela opět jeden Neurol a kupodivu se nám za ty dvě hodiny podařilo dodělat kanálky (sláva!), zalepit je opět jen dočasnou vložkou (pro sichr - abysme nestavěli plombu když by to potom začalo nedej bože bolet a muselo by se to zase celý bourat), a vyměnit dočasnou vložku v tom zubu, u kterého byly minule pochybnosti, jestli nezačne bolet (čili to je první, který je difinitivně hotový). Navíc jsme se pustili do toho posledního zubu na druhé straně, který vypadal celkem v pohodě, nicméně zubař se opět tvářil překvapěně, když viděl co všechno tam našel. A jelikož už nebyl čas, mám tam zase jen dočasnou vložku.
DOUFÁM, že příště to už bude naposledy. Jednoduše se vymění dvě dočasné vložky za trvalou plombu a hotovo! Ale na tom všem je pozitivní, že po několika letech mám konečně poprvé dojem, že už v puse nemám žádnou skrytou bombu (všechny ty kazy totiž nebyly normálně vidět, byly jen na tom rentgenu), protože mám vyfocenou celou pusu a všechno pryč. Konečně mám dojem, že můžu v pohodě kousat na obě strany a navíc můžu pít i horký čaj nebo ledovou limonádu...! To už tak 5 let zpátky nepamatuju! Na základě téhle zkušenosti nevěřím na "citlivé zuby". Buď jsou zuby (a dásně) v pořádku a snesou všechno a nebo je tam problém a jsou citlivé.
Ještě že můj zubař je takový sympaťák s nepřekonatelně úžasným přístupem. :-) Dostal ode mě dokonce kytku jako extra dík za to jak se o mě stará a že se na něj můžu vždycky spolehnout. Nejen, že když je problém, vždycky mě vezme, ale ještě se mnou má trpělivost, když mu při každém píchnutí na křesle kvílím. A jako bonus si ve volných chvilkách, když já zrovna nemůžu, povídá s Filípkem a dělá na něj opičky!!! Hehe. A mám pocit, že všechno dělá přepečlivě - pomocí speciální barvy zkoumá, jestli mi na vyvrtaném zubu ještě nezůstalo trochu kazu, rentgenem zkoumá, jestli jsme při čištění opravdu až na dně kanálků...
Měla jsem trochu nervy, kde pro Filipa seženu zubaře když je jich nedostatek. Dopadlo to ale dobře - bude chodit právě sem a už tu absolvoval první orientační prohlídku, kdy si sám aktivně strčil zubařské zrcátko do pusinky... :-) A aby to byl článek se vším všudy, odhodlala jsem se jednu z našich návštěv (, které se staly posledních asi dvou měsíců) vyfotit. Filip opravdu vydržel už celkem 5,5 hodiny sedět v kočáru na tomhle míště u umyvadla... :)

Katko, úplně Ti rozumím, zažila jsem něco podobného, pěkně jsem se doma trápila, akorát moje zubařka používá nejnovější metodu léčení, při které jsem opravdu nic necítila a zoubek mám taky jako nový. Ovšem mojí tchýni minulý týden trhali zuby a měla díru až do nosu, takže chudák musela jít na plastiku dásní - a to je vážně mučení. Obličej má k nepoznání, chudák.