
A je to. Týden je pryč a jsme z dovolené zase zpátky v Praze. Tož, nemá cenu brečet, že už je to za námi, to už je prostě život. Jaký by mělo smysl vůbec něco podnikat když by člověk myslel jen na to, že to stejně skončí? A já jsem si tuhle dovolenou opravdu mimořádně UŽILA. A asi ani nedokážu říct proč. Možná že dovolená od neustálé "služby" u Filípka je víc znát než "jen" dovolená z práce (ono taky jak z které, že ano), možná že svahy ve Třech údolích jsou ještě bělejší a ještě skvělejší než jinde, možná že jsme si zrovna tentokrát s Michalem tak nějak nejlíp rozuměli...kdo ví. Každopádně to byla pohoda, pohoda, pohoda.
Fakta: ubytování v hotelu Olympic ve Val Thorens, v nejvýše položeném lyžařském středisku v Evropě, které je součástí jedné ohromné lyžařsky propojené oblasti Tři údolí (Tres Valées), která nabízí 650 km sjezdových tratí a 336 sjezdovek a 200 lanovek, obsahuje 25 vrcholů a šest ledovců a obhospodařuje ji 83 roleb. (To mi ale na ty šílené rozměry přijde dost málo... Já sama jsem rolby odhadovala tak na 200). Tři údolí jsou prý nejrozsáhlejší lyžařské středisko na světě. Tohle všechno jsem se ale dozvěděla až tam a nebo až zpátky v Praze, když jsem náhodou objevila článek o Val Thorens v novinách...
Fakta: ubytování v hotelu Olympic ve Val Thorens, v nejvýše položeném lyžařském středisku v Evropě, které je součástí jedné ohromné lyžařsky propojené oblasti Tři údolí (Tres Valées), která nabízí 650 km sjezdových tratí a 336 sjezdovek a 200 lanovek, obsahuje 25 vrcholů a šest ledovců a obhospodařuje ji 83 roleb. (To mi ale na ty šílené rozměry přijde dost málo... Já sama jsem rolby odhadovala tak na 200). Tři údolí jsou prý nejrozsáhlejší lyžařské středisko na světě. Tohle všechno jsem se ale dozvěděla až tam a nebo až zpátky v Praze, když jsem náhodou objevila článek o Val Thorens v novinách...
Počasí bylo super - 5 dní krásně a teploty kolem nuly (tj. na vrcholech tak -5, v údolích tak +5, do údolí jsme ale moc nejezdili, nebylo třeba...) a jeden den ošklivo, mráz, fujavice, mlha, že si člověk neviděl na špičky lyží, a sníh. Někdy tam ale přece taky musí sněžit, ne?
A teď několik fotek (popis vždy pod fotkou):

Pohled na Val Thorens z černé boulaté sjezdovky od Pécletu. Po boulích se vážně nedá jezdit a zajeli jsme tam jen kvůli té fotce. :)

Kostelík a pohled na jeden z "bulvárů" ve Val Thorens, kam jsme chodili kupovat bagety k večeři.

Přímo skrz městečko vede lavnoka a sjezdovka. Nesporná výhoda lyžování ve Francii - vždy se na lyžích dostanete přímo do hotelu a stejně tak ráno není třeba nikam dojíždět, před hotelem prostě nasadíte lyže a frrrr dolů z kopce.

Zde je pár fotek z lyžování - na této konkrétně v pozadí opět naše městečko.

Na jedné z lanovek. Na jedné z mála, na které mi nemrzly ruce dokonce i bez rukavic.

Některá místa jsou vpravdě poněkud ošemetná - Combe de Caron.

Michal miluje taková podezřelá místa....

Mně se víc líbí západy slunce, když si člověk počká nad lanovkou až ji vypnou a dolů jede mezi posledními.

Přes den si to zaslouží nějaký ten dlabanec. Na ceny se ale radši neptejte, to by se jeden skácel.

A odpočinek se svařáčkem.

Svařák s panoramatickými horami v pozadí.

A pozor - ta bílá vysoká hora vzadu (úplně vzadu) za námi je Mont Blanc.

Nejkrásnější francouzský večer - v krásně útulné restauraci ochutnáváme jejich specialitu Raclette.



A takhle vypadal další neobvyklý zážitek - večeře na vrcholu Péclet, odkud se sjíždělo s pochodněmi. Bomba! Ale především bych vám přála zažít společnost těch společníků, se kterými jsme se na vrcholu sešli (taky Češi). To se nedá popsat, ale zážitek to byl opravdu silný.

No a tak nakonec samozřejmě a zcela logicky peněz nezbylo a byl nejvyšší čas jet domů! Ještě že jsem poslední den ve sněhu našla dvě eura - vážně se hodily! :-)))
No, co napsat, prostě nádhera!!! To se někdo má. Hlavně, že sis pořádně odpočinula.