
Ponořila jsem se do angliny a špániny a jsem ráda, když stihnu učení a Filipa. Občas to s ním není jednoduché, je čím dál víc aktivní a tak pořád vstávám a všelijak ho obsluhuju - v jednom kuse něco potřebuje. Mám takový sen - učit se vklidu, bez neustálého vyrušování, ale člověk holt nemůže mít všechno. Nehledě na to, že s tím, že to bude něco stát se samozřejmě počítá. Celá ta akce aspoň částečně nabyla konkrétního rozměru, jelikož už vím, že k FCE půjdu 14.6.2008. Mám tedy ještě 7 měsíců a to samozřejmě uteče jako voda.
Filip je malý neposeda, všudybyl a nenechavec. Takový malý drak. Když je vzhůru, každou minutu a každou vteřinu musí, prostě MUSÍ mít co zkoumat, neustále vyžaduje nové předměty, asi nejlepší by bylo s ním bydlet v obchoďáku. A samozřejmě se nejvíc plete do věcí, do kterých mu nic není, jako třeba jak rozebrat tiskárnu nebo kam až vede tuten kabel. Kromě toho celé dny vstává. Chytá se úplně všeho a drápe se nahoru. Bohužel neumí rozlišit, jestli je jeho opora stabilní nebo nestabilní a tak sebou občas řízne, ale to už holt k batolatům patří. Naštěstí přes den dvě hodiny spí, tak mám aspoň trochu klidu, kterou se snažím si vyšetřit právě na učení a na oběd.
Co se ale stalo: byli jsme si s Michalem zalyžovat na horách!
Filip je malý neposeda, všudybyl a nenechavec. Takový malý drak. Když je vzhůru, každou minutu a každou vteřinu musí, prostě MUSÍ mít co zkoumat, neustále vyžaduje nové předměty, asi nejlepší by bylo s ním bydlet v obchoďáku. A samozřejmě se nejvíc plete do věcí, do kterých mu nic není, jako třeba jak rozebrat tiskárnu nebo kam až vede tuten kabel. Kromě toho celé dny vstává. Chytá se úplně všeho a drápe se nahoru. Bohužel neumí rozlišit, jestli je jeho opora stabilní nebo nestabilní a tak sebou občas řízne, ale to už holt k batolatům patří. Naštěstí přes den dvě hodiny spí, tak mám aspoň trochu klidu, kterou se snažím si vyšetřit právě na učení a na oběd.
Co se ale stalo: byli jsme si s Michalem zalyžovat na horách!
Na Šumavě na běžkách. Prďolu jsme nechali na hlídání mojí mámě v Plzni a zažili jsme naprosto surrealistický víkend v pohodě a v klidu na zasněžených horách, kde jsme byli i přes noc. Noc bez vstávání k Filipovi byla snad ještě neuvěřitelnější, nedovedete si představit jak jsem si v posteli lebedila, že mě nemůže nic vzbudit a nemusím se stresovat, jestli naše batole začne řvát zrovna když budu usínat. V sobotu i v neděli jsme ujeli 18 km po okolních kopcích a celou dobu jsme nevěřili, že je polovina listopadu a kolem je zima zimoucí jak někdy v lednu. Na vrcholu Poledník byly stromy a všechno namrzlé a zavalené sněhem tak, že to kolikrát ani v zimě člověk nevidí. No zkrátka, extrovní nepřekonatelný zážitek. A tady pár fotek:





Taky už víme, kdy a kam pojedeme na dovolenou na kola. Je fakt, že plánovat dovolenou v červnu je trochu brzy, ale chtěli jsme mít neomezený výběr chat, do kterých bychom mohli jet, které by mohly splňovat naše složité nároky. A povedlo se. Pojedeme do Ostrolovského Újezda. Je nejvyšší čas naplánovat i dovolenou v Alpách kam chceme jet v lednu (Filipa bude hlídat Michalova mamina). Dnes se to snad konečně trochu rozhodne, když si o tom promluvíme s dvojicí, se kterou bychom tam rádi jeli. Problém je v tom, že můžou do té doby otěhotnět a dopředu to nikdo neví... Plánování a početí zkrátka nejde dohromady. :-)
Zatím končím, musím jít vařit, prďola se domáhá oběda. Ještě pár fotek Filipa:



To už je kluk velikej, toto letí. Ty jsi pilná jako vždy. pa,pa