
Jak to tak vypadá, končí prázdniny, v noci už bývá větší zima - a já jsem pro jistotu nemocná. Abych stvrdila, že podzim je blízko. Myslela jsem si, že to hned přejde, ale už to trvá druhý týden a zrovna dvakrát se to nelepší. Ještě že nemám horečky, protože na mateřské "dovolené" neexistuje nemocenská, a tak čím líp mi je, tím líp. Navíc mám strach, aby to nechytl Filip. Trochu kašle, ale zatím je na tom líp než já a Michal. Včera jsme objevili, že si úplně nejradši hraje se svou novou krabicí hraček, ze které si vybírá a vyhazuje hračky podle nálady a čerstvá novinka je, že u toho sám sedí. Mno - asi jako na fotce. Ten vývoj, to je fofr.
Dlouho jsem se pořádně nedostala k žádnému článku a tak teď abych nějak shrnula jak jsme se měli poslední měsíc. Hehe. No, Filipovy pokroky nabraly na obrátkách, poslední dobou se nestačím divit. Nejen že už dvakrát denně jí kašičky, ale i to, jak umí sedět je super. (V kočárku už nejezdí jinak než vsedě a očima přímo hltá všechno co se míhá kolem). Učí se nové slabiky (poslední dobou pořád říká "tata", což Michala poněkud zneklidňuje. :-)) a čím dál tím víc projevuje co se mu líbí a co ne. V noci v postýlce se tak mele, že ho vždycky najdu v nějaké prapodivné pozici, jako třeba jedna nožička visí ven, hlava zabořená v rohu postýlky a aby toho nebylo málo, pro jistotu leží na bříšku a napříč postýlky. A to jsem ho tam položila samozřejmě pěkně doprostřed a na záda....
....Už se zkrátka nestává, že bych ho ráno našla v poloze, ve které jsem ho tam večer dala. A začalo to vcelku nenápadně tím, že se před usnutím přetočil na bok... Ještě ale neleze, jen trochu couvá. A co mi nejvíc komplikuje život - neumí se otočit z bříška na záda, zatímco opačně to má hned. Takže když ho položím do ohrádky na záda, aby si hrál, okamžitě je na břiše, kde se ovšem brzo unaví a tak mě volá, abych mu šla pomoct a tak k němu pořád chodím a točím ho na záda a doufám, že už na to brzo přijde. Zde ilustrace současného kočárkování: (museli jsme mu pořídit kšíry, když ho do toho poutám, připadá mi to jak postroj na koně...):

Musela jsem se naučit vařit. :-)))) Tedy, ne že by to bylo tak zlý, ale musela jsem se aspoň naučit vařit kašičky pro Filipa. Kupovat se to pořád nedá, zvlášť proto, že mám dojem, že doma dělané jídlo je lepší. A tak kupuju zeleninu, vařím a mixuju. Takže to vypadá asi takhle:


Nejen to vaření, ale i krmení dítěte je docela věda. Další věda, podobná jako kojení. Nejen co mu dát, ale i jak to do něj dostat jsou stěžejní předměty, ze kterých je třeba odmaturovat. Naše dítě jen tak něco do pusy nevezme, i když musím říct, že poslední dobou se to zlepšuje. Musí to být najemno rozmixované a trochu sladké, aspoň od mrkve nebo od červené řepy. Samozřejme do toho cukr nedávám, na to má čas, že ano. A další věc je nezapatlat dítě, které s oblibou sahá ručičkama přímo do lžičky nebo do misky s kaší a potom si vše matlá kolem očí a vůbec všude kam dosáhne. Chce to bystré oko, včas ucuknout a zvolit vhodnější trajektorii do jeho pusinky. Navíc jsem mu pořídila šusťákový "superbryndák", který přezdívám "pláštěnka", který omezuje zapatlanost dítěte:

A co se za poslední měsíc událo? Opět jsem strávila týden u mamky na chalupě. Bylo to fajn, bylo hezky, Filip se koupal v bazénu, o kterém je spešl článek a dokonce jsme se byli i hromadně projet na kole (mamka, Jirka, Michal, já a Filip) do krajiny kolem Bechyně a Temelína. Byl to super výlet, i když měl jen asi 35km. Nejlíp se jelo podél Lužnice a potom podél Vltavy. A museli jsme zdolat i jeden brod, jelikož most se zrovna opravoval:

Stihla jsem se tenhle rok i podívat k jezeru Lhota, kam se chci podívat aspoň jednou za rok. A to jenom díky náhodě. Kdyby to bylo na mě a na Michalovi, nedostala bych se tam. Ale kamarádka Jana se zmínila, že tam pojede a tak jsem se přidala. Moc klidu jsem si tam neužila, jelikož Fíla byl nějaký nervlý (ale když mi ho Jana pohlídala, mohla jsem si jít aspoň vklidu zaplavat), ale zato se Filípek poprvé tak trochu koupal. :-) Bylo to ještě před tím bazénkováním a koupali jsme mu tam jenom nožičky. Nic moc mu to neříkalo, zato usilovně pozoroval lidi jak lezou do vody. Nejspíš nechápal, kam jim mizí nohy, břicho a jak to, že je z nich nakonec vidět jenom hlava. No, zkrátka oči navrch hlavy!



Abych nezapomněla - prodala jsem stolní počítač. Zůstal mi jenom notebook, ale mít dva počítače bylo zbytečné a udržovat je oba v aktualizovaném stavu stálo moc práce. Aby mi notebook nezabíral pracovní plochu na stole, koupila jsem k němu klávesnici a širokoúhlý monitor, dala jsem ho stranou a používám ho podobně jako PC. A nemůžu si to vynachválit! Jsem mobilní a zároveň stabilní. Tj: mohu si notebook kamkoli kdykoli odnést a zároveň ho používám stejně pohodlně jako stolní počítače. Super.