
Nějak přestávám mít čas na updatování blogu. A není to tím, že mám Filípka jako spíš tím, že je léto a pořád se děje hrozná spousta věcí, vyráží se na akce a na dovolené či prostě pobyty mimo Prahu. Teď jsem týden v Praze, ale v pátek zase odjíždím - tentokrát do Krkonoš a potom k babičce do Českého Švýcarska. Říkám si: jak často sem můžu psát? Tak jednou za měsíc?
Minulý týden jsme s Filípkem strávili celý u mojí mámy na chalupě. Byla to pohoda. Sousedky se mi praly o dítě, která ho bude chovat dřív a tak jsem to často měla bez práce. Občas hlídala i mamka, navíc se o mě starala, vařila mi, uklízela, já jsem jí s tím trochu pomáhala, ale většinou se snažila, abych měla klid. To se mám, že jo? Často mi dokonce říkala, ať si vezmu počítač a něco si dělám, byla jsem jako v jiříkově vidění. A to jenom proto, že jsem se zmínila, že bych potřebovala pár věcí dodělat, které nestíhám - fotky, maily...
Minulý týden jsme s Filípkem strávili celý u mojí mámy na chalupě. Byla to pohoda. Sousedky se mi praly o dítě, která ho bude chovat dřív a tak jsem to často měla bez práce. Občas hlídala i mamka, navíc se o mě starala, vařila mi, uklízela, já jsem jí s tím trochu pomáhala, ale většinou se snažila, abych měla klid. To se mám, že jo? Často mi dokonce říkala, ať si vezmu počítač a něco si dělám, byla jsem jako v jiříkově vidění. A to jenom proto, že jsem se zmínila, že bych potřebovala pár věcí dodělat, které nestíhám - fotky, maily...
Když tam s námi byl Michal, jeli jsme na kole i s Filípkem navštívit kamarádku, která má chatu nedaleko naší chalupy a samozřejmě jsme jezdili na ryby. Poprvé jsem si i sama zarybařila a to byl celkem zážitek, nevěděla jsem kam dřív skočit. Ryby braly, braly s sebou pruty až do vody, pokud je člověk včas nechytil. Do toho pršelo, foukal vichr a měla jsem tam Filípka, kterému jsem musela podávat hračky a podobně. Zkrátka legrace. Chytili jsme sice 4 kapry, ale domů jsem se vrátila patřičně unavená.




Týden předtím jsem měla plno práce s Michalovýma narozeninama, strávila jsem noc u Markéty, vybrali jsme si auto a navštívila jsem Zdeňku. Michalovi k narozkám jsem sháněla chybějící části rybářské výbavy. S tím mi pomohl náš kamarád Ondra, který tomu rozumí. Musela jsem se ale vydat přes půl Prahy sama s kočárkem do speciálního obchodu, kde jsem sehnala to co mi chybělo. Celkem zajímavá cesta. Domů jsem se vracela ověšená, že jsem to sotva unesla. Ale narozky stály za to a už jsme to i prakticky vyzkoušeli a například nový prut boduje. Jiný den jsme zajeli do bazaru, kde nám nabídli a předvedli další auto, které se nám natolik líbilo, že jsme si plácli a dali zálohu. Auto ovšem stále ještě nemáme. Dnes jsme si pro něj měli jet, jenže Michal se neutrhl z práce, takže snad zítra. To už je poslední naděje, protože staré auto jsme už prodali a potřebujeme s něčím pozítří odjet na dovču, hehe. Jsem na něj zvědavá, zcela náhodou bude mít výbavu, kterou bych si snad ani nevymyslela. Noc u Markéty, která má rok a půl starého kluka, byla taky super. Do půl druhé jsme kecaly a pak jsme se donutily jít spát s tím, že zítra nám to děti osolí. A taky že jo. Druhý den jsme sotva mžouraly. I návštěva u Zdeňky byla super. Myslela jsem si, že jdu na hodinku na kafe, ale Zdena mě nechtěla pustit a nakonec u ní Filípek spinkal, využila jsem její přebalovací pult a dokonce mi půjčila bodýčko, když jsem potřebovala čisté.
Mám to samé vybalování a balení, žehlení a praní. Zítra už abych se do toho zase pustila. Tenhle týden je ale celkem pohoda. Sice řešíme problém s rozbitou klimatizací u našeho původního již prodaného auta, která se jako na potvoru musela na poslední chvíli rozbít, ale jinak se prodej podařil a teď čekáme na Avíska (naší novou Toyotu Avensis). Mám čas i na filmy, byla jsem v knihovně, slavili jsme svátky v rodině, navštívil nás táta, zítra jedeme na návštěvu k druhému a na nákupy, snad už novým autem... Jo jo, žádná nuda.
Filípek dělá super pokroky. Když se chytne něčeho ručičkama, sedí už sám. Učí se pít z hrníčku s ouškama pro obě ručičky. Přetáčí se v leže ze zad na bříško a opačně. Celé dny prská, to ho děsně baví. Na klině se mi ustavičně staví na nožičky a nehodlá se nechat posadit. Nedávno jsme mu dovolili olíznout broskev a byl po ní jako divý. O všechno se strašně zajímá, všechno si cpe do pusinky. Baví ho igelity, displeje a všechno, co mu nesmí přijít do ruky. A už tak nějak vidím, že mi brzo vyroste z miminka do batolete. Koukněte:






Malý krasavec ...