
Je deset hodin večer, zítra ráno odjíždíme na dovolenou a takhle nějak vypadá naše bagáž. Myslím, že se v noci budeme budit děsem jak to zítra všechno narveme do auta. Ještě tam chybí kočárek, dvě kola a Croozer. Při pohledu na tu hromadu mě popadají záchvaty smíchu kombinované s bezbřehou beznadějí.
Říkám si, že snad ještě zvládnu napsat článek o posledních událostech. Tento týden byl nabitý k prasknutí, bohužel ho přesně vystihuje slovo "hektický". Ale na druhou stranu plný zážitků...
Například včera jsme byli na vítání občánků na radnici Prahy 3. Překvapivě se mi obřad docela líbil, byl poměrně něžný. Dvě malé holčičky zpívaly s klavírem hezkou písničku, která měla přibližně takovýhle text: (jednoduchý, výstižný a ze života)
Miminko v kočárku plakalo, plakalo
protože dudlíček ztratilo, ztratilo
a místo dudlíčku paleček, paleček
cumlá si hned
Miminko, paleček necumlej ne ne ne
my ti ten dudlíček najdeme, najdeme
Není to roztomilý?
Například včera jsme byli na vítání občánků na radnici Prahy 3. Překvapivě se mi obřad docela líbil, byl poměrně něžný. Dvě malé holčičky zpívaly s klavírem hezkou písničku, která měla přibližně takovýhle text: (jednoduchý, výstižný a ze života)
Miminko v kočárku plakalo, plakalo
protože dudlíček ztratilo, ztratilo
a místo dudlíčku paleček, paleček
cumlá si hned
Miminko, paleček necumlej ne ne ne
my ti ten dudlíček najdeme, najdeme
Není to roztomilý?
Kromě toho se při obřadu pokládaly miminka do dřevěné kolíbky, byla to zkrátka ceremonie. A jediný Filípek v obřadní síni dělal zvuky. Ostatní miminka byla zticha, jenom Filípek na celou pusu prskal. To je teď jeho oblíbená činnost - prská až je z toho celý zaslintaný. :-)
Za včerejšek jsme toho ale stihli mnohem víc. Odpoledne asi ve čtyři jsme naložili Filípka do auta a objeli s ním půl Prahy a přilehlého okolí a domů jsme se vrátili v jedenáct. Celou tu dobu nespinkal, trnula jsem, kdy začne mrzutý ukrutný řev jako nedávno, když jsme s ním byli na návštěvě u známých a já myslela, že z toho řevu oba dostaneme infarkt, ale celou tu dobu vydržel být hodný a dokonce se i usmíval. Až těsně před dojezdem domů v autě usnul, to jsme ho ale museli zase hned budit, přenést ho domů, nakrmit a dát do postýlky. Zvládli jsme ale tohle všechno: zajet do autobazaru okouknout jedno auto, potom ke kamarádce, která nám půjčila cestovní postýlku na naší dovolenou, koupit mrazák k Michalovi do práce, koupit pár triček Filípkovi, nakoupit jídlo na dovolenou a nějaké oblečení a nakonec ještě zajet s autem do myčky, abychom ho dnes odpoledne mohli řádně předvést jednomu zájemci o koupi... (Chystáme se koupit nové auto.)
Zato dneska jsem si s Filípkem užila celý den řevu. Dvakrát chytnul hysterický záchvat jekotu... To mi málem vypadaly všechny vlasy. Je to hrozně vyčerpávající, chtělo se mi utéct.
Za včerejšek jsme toho ale stihli mnohem víc. Odpoledne asi ve čtyři jsme naložili Filípka do auta a objeli s ním půl Prahy a přilehlého okolí a domů jsme se vrátili v jedenáct. Celou tu dobu nespinkal, trnula jsem, kdy začne mrzutý ukrutný řev jako nedávno, když jsme s ním byli na návštěvě u známých a já myslela, že z toho řevu oba dostaneme infarkt, ale celou tu dobu vydržel být hodný a dokonce se i usmíval. Až těsně před dojezdem domů v autě usnul, to jsme ho ale museli zase hned budit, přenést ho domů, nakrmit a dát do postýlky. Zvládli jsme ale tohle všechno: zajet do autobazaru okouknout jedno auto, potom ke kamarádce, která nám půjčila cestovní postýlku na naší dovolenou, koupit mrazák k Michalovi do práce, koupit pár triček Filípkovi, nakoupit jídlo na dovolenou a nějaké oblečení a nakonec ještě zajet s autem do myčky, abychom ho dnes odpoledne mohli řádně předvést jednomu zájemci o koupi... (Chystáme se koupit nové auto.)
Zato dneska jsem si s Filípkem užila celý den řevu. Dvakrát chytnul hysterický záchvat jekotu... To mi málem vypadaly všechny vlasy. Je to hrozně vyčerpávající, chtělo se mi utéct.

Mám novou kamarádku. Tu z kyčliček jak jsem o ní psala minule. Byly jsme spolu venku, trajdaly jsme parkem asi 3 hodiny a zašly jsme na pivo. Můj instinkt mě nezklamal, je to holka, se kterou si určitě budeme rozumět. Hele, říkám si, že by to fakt mohlo vyjít! Po dovolené půjdeme trajdat zas. Na fotce je naše stanoviště v hospodě u třetinky piva. Její miminko spalo, Filípek koukal a zkoumal nás.
Taky jsem zvládla odzpívat dva koncerty. Pět měsíců nic a teď najednou dva v jednom týdnu. Oba byly organizačně složitý. Na ten první jsem se musela v sobotu vrátit z chalupy (130 km od Prahy), kam jsme v pátek odjeli, zpět do Prahy na parník, abych v noci jela zpět na chalupu a v neděli zpět do Prahy. Filípka jsme nechali na hlídání tchýni, měla ho na starost asi 7 hodin, krmila ho mlíčkem z mrazáku a nějak to spolu zvládli - ještě, že jí mám. :-) Na chalupě se v sobotu i v neděli oslavovaly mamininy pětapadesátiny a bylo tam lidí jako smetí - 8 dospělých, 3 děti a navrch 4 psi. No a na druhý koncert v úterý jsem jela sama s kočárkem MHD a Filípka na ulici před kostelem, kde jsme hráli, hlídala švagrová a tchýně. O pauze jsem nakojila a Michal když skončil v práci si pro Filípka přijel, odvezl si ho domů a hlídal, dokud jsem se nevrátila. Oba koncerty byly ale super. Hlavně ten na parníku. Lidi nechtěli vystupovat i když už se zakotvilo a že prý máme hrát dál. Dali jsme tři přídavky a lidi tancem div nepromáčkli palubu. Skoro jak na Mississippi v New Orleans. :-)
Taky jsem zvládla odzpívat dva koncerty. Pět měsíců nic a teď najednou dva v jednom týdnu. Oba byly organizačně složitý. Na ten první jsem se musela v sobotu vrátit z chalupy (130 km od Prahy), kam jsme v pátek odjeli, zpět do Prahy na parník, abych v noci jela zpět na chalupu a v neděli zpět do Prahy. Filípka jsme nechali na hlídání tchýni, měla ho na starost asi 7 hodin, krmila ho mlíčkem z mrazáku a nějak to spolu zvládli - ještě, že jí mám. :-) Na chalupě se v sobotu i v neděli oslavovaly mamininy pětapadesátiny a bylo tam lidí jako smetí - 8 dospělých, 3 děti a navrch 4 psi. No a na druhý koncert v úterý jsem jela sama s kočárkem MHD a Filípka na ulici před kostelem, kde jsme hráli, hlídala švagrová a tchýně. O pauze jsem nakojila a Michal když skončil v práci si pro Filípka přijel, odvezl si ho domů a hlídal, dokud jsem se nevrátila. Oba koncerty byly ale super. Hlavně ten na parníku. Lidi nechtěli vystupovat i když už se zakotvilo a že prý máme hrát dál. Dali jsme tři přídavky a lidi tancem div nepromáčkli palubu. Skoro jak na Mississippi v New Orleans. :-)
Pár fotek z parníku, všimněte si těch lidí na Karlově mostě - z horní paluby bylo všechno krásně slyšet a tak mávali a tleskali.



Mno a byla jsem se podívat na jednoměsíční miminko - dcerku mojí spolužačky ze základky. Má jenom 3 kila, je úplně křehoučká, Filip je oproti ní úplný hromotluk. Chovala jsem si ji a měla jsem dojem, že mi z té ruky uletí jak byla lehounká... Filip nebyl takhle miniaturní ani hned po porodu!!! V měsíci věku měl už přes 4 kila. Ech!

A ještě pár fotek Filípka:




No nevím, mně ta písnička přijde pořádně stupidní... I když je o miminech... Takový... Neskutečně ušišlaný, brrr.