Zase jsme zvládli jeden výlet na kole. Bez Filípka, ale zato v dešti (v přeháňkách). O víkendu jsme totiž byli u babičky v Českém Švýcarsku a tak jsme Filipa nechali na hlídání mamině a vyrazili. "Nejlepší" byla poslední hodina výletu, kdy jsme už věděli, že to nestihneme včas domů a hnala nás představa hladového vřískajícího mimina. A tak jsme jeli fofrem, do kopce a ještě k tomu v dešti. Vřískající miminko se nakonec nekonalo, Fíla se v klidu bavil s babičkou. :-) Nicméně kolo jsme si užili, příroda je tam krásná: skály, lesy, potoky, louky a navíc k tomu krásná lidová architektura.
Pár ilustračních fotek:



Přes ten víkend se povedlo několik dalších fotek, které zobrazují koho jiného než Filípka. Docela jsem se tam s foťákem vyblbla. Babička se divila, že ho skoro nepustím z ruky... a Michal jakbysmet. Kromě toho jsme jeden z večerů strávili dost neobvykle - místo aby se koukalo na televizi, jak je tam zvykem, postavila jsem před babi a tetu počítač a koukali jsme na fotky a videa Filipa. Babi se potom nechala slyšet, že to bylo mnohem lepší než televize. Hehe. Těsně před odjezdem jsem dostala pochvalu od tety (která pracovala celý život jako porodní asistentka), že prý se jí líbí, že jsem taková klidná a že mám dobrý přístup k Filípkovi. Juchů!




Doma se i nadále snažím překonávat bariéry a to celkem úspěsně. Dokonce jsem opět vytáhla i klávesy. Nemyslím si, že bych mohla nějak výrazně pokročit, ale občas si zamačkat pár kláves by bylo fajn. Když se tedy Filípek válí na svém "váledlu", jak já říkám hrací podložce se zavěšenýma hračkama, já ležím vedle něj a osvěžuju si piánovou paměť. A jelikož se Filípek válí každý den, měla bych si teoreticky zahrát taky každý den... Jen ta poloha vleže je trochu nepohodlná, ale nemůžu si zrovna moc vybírat, že ano.

Kromě toho jako správná žena na mateřské cvičím s televizí. Hehe. Ten zatracený aerobic mě strašně mate, takže je to celkem sranda, ale těch 10 minut denně nějak zvládnu... A někdy si to sama ještě prodloužím. Nedávno jsem získala návod na cvičení pro vylepšení tvaru zadku a stehen, tak to ještě spojím s cvičením na břicho (po porodu se mrcha pořád nechce zatáhnout!) a je z toho třeba půl hodiny nebo i víc. Když to jde.
Španělština taky nezůstává pozadu. Drtím se slovesa a časy. Ještě tak 10 let a možná si to konečně zapamatuju. !!! Je s tím vážně hrozná práce. :) A když třeba uklízím, poslouchám mluvenou špáninu na CD. To snad taky k něčemu bude. Každopádně, určité pokroky jsem už udělala... i když na to, že se to učím už asi 3 roky by to mohlo být lepší.
A nakonec ještě fotka spinkajícího miminka (spánek nazývám citoslovcem "spinky spinky") a jeho pacinky.

