
Jak začalo hezké počasí, táhne mě to ven. A tak jsou ty poslední dny jeden hezčí než druhý. Asi jako v posledním článku, připadám si v těchto dnech jako někde na dovolené - ačkoli se musím nepřetržitě starat o Filípka. Uvažuji tedy nad tím co kdo myslel slovním spojením "mateřská dovolená"...
Výlet pod Žebrák a Točník
Tak třeba včera jsme vzali kola a jeli se projet. Michal vybral trasu krajinnou oblastí kolem Žebráku někde na půl cesty mezi Prahou a Plzní, ale cesta to byla úžasná. První hodinu a půl jsme sice jeli pořád jenom do kopce, ale potom jsme na oplátku jeli asi 3 hodiny z kopce, což nemělo chybu. Navíc příroda byla okouzlující - projíždělo se bukovými lesy (bučinami), které jsou teď na jaře obzvláště krásné a jenom jiskří světle zelenou barvou. Nádhera! V jednom takovém přišel i čas na kojení na pařezu :-). A na následné přebalování Filípka na trávě na louce (tedy samozřejmě, že jsme pod něj daliněco teplého, na co jsme ho položili...). Kolem zrovna projížděli jezdci na čtyřkolkách, docela zírali.
(btw - na konci článku jsou fotky Filípkových prvních úsměvů!)
Ujeli jsme asi 29 km, trvalo nám to 5 hodin a vážně to bylo báječné. Michal vozí Croozer s obdivuhodným elánem. A Filípkovi se výlety taky líbí, zvlášť když jsme mu koupili novou letní čepičku s kšiltem, sluníčko do očí se mu totiž zrovna dvakrát nezamlouvá. My s Michalem jsme si zase po pěti letech cyklistiky konečně koupili přilby. To je holt ta rodičovská zodpovědnost. A já, jelikož jistím naši karavanu před auty zezadu, jsem si pořídila nové tepláky na kolo výrazné oranžové barvy (mám ještě jedny stejné ale červené...) a jezdím barevná jako kanárek, abysme byli už zdálky vidět. :-) Musím ale řidiče pochválit. Když vidí na cestě vozíček za kolem, objíždějí nás uctivým obloukem a kolikrát radši jedou pomalu za námi, dokud není zcela bezpečné nás předjet. K vozíčku mají stejný respekt jako ke kočárku, což mě víc než těší. :) Mno a tady jsou fotečky:






Léto na Parukářce
No a když jsem v Praze, chodíme aspoň na Parukářku. Ještě že tu ten kopec je. Je to jen čtvrt hodiny cesty a člověk jako by ani nebyl v Praze (i když okolní výhled vyvádí z omylu). Ten samý den jak jsem psala minulý článek, jsme se tam navečer vrátili s Michalem a vzali si s sebou i něco na piknik. No a užívali si odpoledního a večerního sluníčka, stejně jako další spousta lidí kolem. Dek, na kterých lidi večeřeli, tam byla spousta, ale nikdo tam k tomu neměl ještě miminko. :) Maximálně psa. Filípek nám převedl i malou pivní epizodu - fotka je dost výmluvná. :)
No a když jsem v Praze, chodíme aspoň na Parukářku. Ještě že tu ten kopec je. Je to jen čtvrt hodiny cesty a člověk jako by ani nebyl v Praze (i když okolní výhled vyvádí z omylu). Ten samý den jak jsem psala minulý článek, jsme se tam navečer vrátili s Michalem a vzali si s sebou i něco na piknik. No a užívali si odpoledního a večerního sluníčka, stejně jako další spousta lidí kolem. Dek, na kterých lidi večeřeli, tam byla spousta, ale nikdo tam k tomu neměl ještě miminko. :) Maximálně psa. Filípek nám převedl i malou pivní epizodu - fotka je dost výmluvná. :)



Zahrádka
Zkrátka tenhle rok nepřijde ani naše zahrádka. Tam jsme skoro jako doma. A jak je čím dál tím tepleji, tím líp se tam "bydlí". Filípek asistuje u všech možných činností a překvapilo nás, že dokáže spokojeně spinkat i za zvuku motorové sekačky. Že mají děti rádi šum luxu, to beru. Ale sekačka, to už je docela kravál, ne?



Ryby na Berounce
Na své si tohle léto asi přijde asi i Michalova rybářská vášeň. To je jedno, že nic nechytí, hlavně že jsou pruty ve vodě a policajt se občas hýbe. Pro to vzrušení z lovu to stačí. Tentokrát jsme jeli na ryby i s naším dalším rybářským druhem Ondrou a jeho rodinou. Byli jsme tedy něco jako rybářská rarita - dva rybáři, dvě ženy a dva kočárky. :) Filípek se mohl poprvé seznámit se svým budoucím kamarádem Tomáškem, který je jen o pět měsíců starší, ale zatím ze seznamování poněkud sešlo. Ani jeden neměl zájem... :) (Za fotky vděčíme Ondrovi, jelikož my si zapomněli foťák...)
Na své si tohle léto asi přijde asi i Michalova rybářská vášeň. To je jedno, že nic nechytí, hlavně že jsou pruty ve vodě a policajt se občas hýbe. Pro to vzrušení z lovu to stačí. Tentokrát jsme jeli na ryby i s naším dalším rybářským druhem Ondrou a jeho rodinou. Byli jsme tedy něco jako rybářská rarita - dva rybáři, dvě ženy a dva kočárky. :) Filípek se mohl poprvé seznámit se svým budoucím kamarádem Tomáškem, který je jen o pět měsíců starší, ale zatím ze seznamování poněkud sešlo. Ani jeden neměl zájem... :) (Za fotky vděčíme Ondrovi, jelikož my si zapomněli foťák...)



SMÍŠEK
A jeden bonus na závěr. Filípek se začal poslední dny opravdu hodně usmívat. Nic nádhernějšího fakt snad ani nemůže být! Nedá se to popsat slovy, musí se to zažít, ale je to naprosto odzbrojující. Většinou se usmívá potichu, je jen vidět úsměv na obličeji. Nedávno se mi ho ale podařilo rozesmát tak, že se smál nahlas!!! Málem jsem umřela něhou! Bylo to takové tiché "he, he" zatímco jeho obličejíček zářil širokým úsměvem, ale pro mně to byl vrcholný zážitek. :-))))))) Vlastně poprvé jsem při tom slyšela jak zní jeho hlásek, protože když křičí nebo dělá různé zvuky, není to "mluvení". Tohle hehe bylo spíš vyřčené než zasmáté, možná i proto, že jsem na něj předtím "hehe" dělala sama a snažil se mě napodobit... Každopádně hlásek má boží!!! :) No a zkoušela jsem udělat několik fotek úsměvů, i když jenom mobilem...
A jeden bonus na závěr. Filípek se začal poslední dny opravdu hodně usmívat. Nic nádhernějšího fakt snad ani nemůže být! Nedá se to popsat slovy, musí se to zažít, ale je to naprosto odzbrojující. Většinou se usmívá potichu, je jen vidět úsměv na obličeji. Nedávno se mi ho ale podařilo rozesmát tak, že se smál nahlas!!! Málem jsem umřela něhou! Bylo to takové tiché "he, he" zatímco jeho obličejíček zářil širokým úsměvem, ale pro mně to byl vrcholný zážitek. :-))))))) Vlastně poprvé jsem při tom slyšela jak zní jeho hlásek, protože když křičí nebo dělá různé zvuky, není to "mluvení". Tohle hehe bylo spíš vyřčené než zasmáté, možná i proto, že jsem na něj předtím "hehe" dělala sama a snažil se mě napodobit... Každopádně hlásek má boží!!! :) No a zkoušela jsem udělat několik fotek úsměvů, i když jenom mobilem...


Filipek vam roste v opravdu krasneho chlapa. :))) Mozna si na nej 20 let pockam. :)