
Nechci to zakřiknout, ale na druhou stranu si Filípek zaslouží, abych se nebála ho nahlas pochválit! Hodnější miminko jsem si totiž ani nemohla přát a vážně nevím čím jsem si to zasloužila. Celé roky jsem se připravovala, že až budu mít dítě, budu pološílená z jeho neustálého řevu, který nebudu umět utišit, a teď dítě mám a ono křičí jenom když má hlad, takže o něm většinu času ani nevím! No vážně. Občas mívám pocit, že se snaží mi ukázat, jak umí být hodňoučkej. Většinu dní to totiž funguje tak, že se nají, chvilku ho chovám a potom usne a takhle pořád dokola. Jen tak jednou za dva dny se stane, že má nějaké jiné trápení, a tak třeba dvě nebo tři hodinky brečí nebo pofňukává a to ho potom chovám víc a snažím se zařídit všechno tak, aby mu bylo příjemně. Někdy ovšem nezbyde než ho nechat plakat, protože má všechno co má mít... a on se po nějaké době uklidní sám nebo ho utiší mé pláč přerušující návštěvy u postýlky, kdy mu tu dám dudlík, tu ho zvednu a pochovám... a hodně taky zabírá syčení - "šššš" to je zvuk, který miminka milují. Jelikož jsem byla připravena na mnohem horší scénáře, mívám tedy většinou pocit až jakési nepatřičnosti: on je tak hodnej, neměl by trochu víc zlobit? :-)

Další čím mi dokazuje, že umí být hodný je noční spánek. V noci totiž vydrží neuvěřitelně dlouho spinkat. Většinou 6 hodin, ale někdy mívá pauzu mezi kojením dokonce i 7 nebo 8 hodin!!! Vůbec nechápu, jak to takové malé miminko dokáže. Jedině si to dokážu vysvětlit tím, že usne tak tvrdě, že ten hlad nezačne vnímat. I přes den ho občas musím budit na krmení, když spinká moc dlouho, a když ho vzbudím, netrvá to ani 10 minut a řve hlady. Kdybych ho nevzbudila, určitě by ale klidně spinkal dál a na hlad by si ani nevzpomněl.

Tenhle víkend jsme jeli poprvé pryč a spali jsme přes noc u mamky v Plzni. A to se Filípek v hodnosti překonával! V noci jsme byli připravení, že bude křik, ale on jen trochu zafňukal, nakrmila jsem ho a hned zase usnul... potom spal celý další den... No prostě neuvěřitelný. Mamka a babička si s ním chtěly hrát, ale jaksi nebylo kdy. :-) Nechali jsme jim Filípka na dvě nebo tři hodinky na hlídání a odjeli na nákupy, ale neměli s ním vůbec žádnou práci. Byl na balkóně v kočárku a spal jako dřevo.
Už teď je na něm poznat, že roste a mění se. Lépe už kouká na svět, vidí na dálku, zajímají ho už nějaké hračky.
Nejradši má hrající kolotoč s pejskama, který mu visí nad
postýlkou. Kromě toho se už začíná usmívat na věci kolem! Miminkovský úsměv je to úplně nejkouzelnější. Úplná bomba! Usmál se na plyšové sluníčko, na pejsky a dokonce i na mě. :-) Začíná taky cíleně pohybovat ručičkama. Zatím s nimi jenom tak bezúčelně mával, ale teď už si například dokáže vyndat dudlík nebo mi brání ručičkama, když mu ho chci dát do pusinky a on ho nechce. Čili dělá pokroky.
Nejradši má hrající kolotoč s pejskama, který mu visí nadpostýlkou. Kromě toho se už začíná usmívat na věci kolem! Miminkovský úsměv je to úplně nejkouzelnější. Úplná bomba! Usmál se na plyšové sluníčko, na pejsky a dokonce i na mě. :-) Začíná taky cíleně pohybovat ručičkama. Zatím s nimi jenom tak bezúčelně mával, ale teď už si například dokáže vyndat dudlík nebo mi brání ručičkama, když mu ho chci dát do pusinky a on ho nechce. Čili dělá pokroky.
Nezbývá než doufat, že mu to takhle ještě nějakou dobu vydrží a jdu to teď hned zaklepat na dřevo. Určitě na tom má svůj podíl i celkový přístup, který nám poradila naše švagrová- jak miminko zbytečně nerozmazlit. Ale z velké části je to i Filípkova zásluha. :-)
No jo, je krásnej:-). A už pase koníčky:-).