Na nějakou dobu jsem se odmlčela. Nebyl čas psát, jelikož minulý týden probíhalo mistrovství světa v krasobruslení a to stojí něco času. Všechny volné chvíle, které jsem si mohla dovolit, jsem tedy věnovala krasobruslení. Stálo to za to, zvláště jízdy žen a mužů a náš fanastický Verner. A stále mi ještě chybí podívat se na povinné tance, originální tance a soutěž tanečních párů. To jsem si nechala až nakonec - snad se k tomu dostanu někdy příští týden...
Jinak ale bylo taky pořádně veselo. Poslední dobou si připadám jako malé dítě. Říká se, že všechno je jednou poprvé, ale pro mě těch poprvé díky Filípkovi je poslední dobou nějak moc. Najednou je zase co se učit, co nového objevovat, co poprvé zkoušet - a to si člověk myslel, že takhle na stará kolena už všechno zvládá a všechno zná. Nehledě na to, že i Filípek má dost svých poprvé. Takhle jsem tedy například poprvé jela metrem (rozumějte s kočárkem), poprvé kojila na veřejnosti (samozřejmě, že co nejvíc diskrétně), poprvé byla v restauraci na zahrádce (s kočárkem) nebo v lékárně, poprvé jela výtahem pro vozíčkáře, poprvé byla přes noc sama doma (jen s Fílou)... Mimochodem - objevila jsem, že žena s kočárkem mimovolně zakusí jaký život mají vozíčkáři. Do obchodů kam vedou schody se nedostanu. Ani do těch, ve kterých jsou úzké uličky a málo místa. Všude kde jsou schody, se rozhlížím, jestli někde není poblíž nějaký výtah, zvláště v metru. Neuvěřitelné je, že přestup na A-B a zpět se nedá bez schodů (kamenných) zvládnout. Síla. Já jsem na tom ještě dobře, s kočárkem mi vždycky někdo pomůže, vozíčkáři to mají těžší.
A Filípkovy "poprvé" jsou taky fajn. Poprvé si chytil hračku, když jsem mu jí podala do ručičky. Poprvé se usmál. Poprvé se začal snažit cíleně bouchat ručičkama do jedné hračky visící na šňůrce, která ho zaujala. A tak. Prostě pořád něco nového! Vždycky jsem věděla, že mě bude bavit pozorovat jak se miminko rozvíjí a jaké dělá pokroky, a taky že jo. Občas si dělám legraci a říkám Filípkovi "číslo 5". Podle onoho známého filmu. Řídí se totiž schématem: spát, vzbudit se, křičet, najíst, odříhnout, přebalit a potom před dalším spánkem přichází fáze "informace". :-) Čili ho zahrnu hračkama a nebo se snažím mu vždycky ukázat něco nového, co by jeho hlavinka mohla analyzovat a zpracovávat. Obvykle z toho potom vyčerpáním usne. Je to fuška takhle si lámat hlavu!
Od posledního článku jsme toho hodně prožili. Vezmu to stručně, jelikož by to jinak bylo fakt na dlouho:
>> Byla jsem u zubaře, čekala jsem opět vrtání v tom zubu, který mě trápil v těhotenství. Bolí, mrcha. Ale prý je to zánět dásně a nic se s tím nedá dělat, jen desinfikovat a čekat až to přejde. Původně jsem myslela, že k zubaři budu muset jít s kočárkem, ale nakonec mi přijela hlídat (pra)babička.

>> Absolvovala jsem dvě gynekologické prohlídky, obě bez Filípka. Vše je úplně ok, po nástřihu už nejsou ani stopy. Zvláště zajímavá byla ale ta druhá prohlídka, kdy jsem jela opět k Apolináři za panem doktorem, který mě rodil. Uf!!! Bylo to jako vracet se na místo činu. To místo ale jaksi už nebylo "moje", teď patří dalším maminkám a dalším miminkům... Neodolala jsem a musela jsem se projít po všech místech, kde jsem prožila všechny ty dobré nebo špatné emoce - přijem na porodní sál, chodba na běžném šetinedělí, chodba na nadstandardním šestinedělí... Je divné, že už tam nepatřím, když jsem tam toho tolik prožila. Jelikož byly zrovna návštěvy, šmírovala jsem do nákupních košíčků jak vypadají mini-miminka (čerstvá novorozeňata). Jsou tak malinký!! Je to teprve dva měsíce, ale říkám si, že Filípek určitě nemohl být tak malinkatej... Jsou prostě nádherný.
>> Bylo u nás zase pár návštěv. Kamarádka s ročním dítětem (to bylo tóčo!), kolegyně z práce, kamarádka z hor (vyjádřila se, že jak mě tak vidí, mohla bych dělat reklamu na "šťastné mateřství". Hehe...), samozřejmě táta, tchýně, teta...

>> I my jsme absolvovali hodně návštěv. Zajeli jsme za mojí babičkou z tátovi strany na venkov. Zašla jsem navštívit svoje kolegy do práce. Od té doby, co jsem odešla těhotná jsem tam nebyla. Filípek vzbudil všeobecný rozruch, ale když se kolem něj sesypalo 15 lidí, vyděsil se a začal brečet, takže jsem je musela asi po hodině opustit. Zvládla jsem ale navštívit obě oddělení, na kterých jsem pracovala. Právě při téhle příležitosti jsem poprvé jela metrem s kočárkem a přestupovala na Můstku. Další cesta následovala když jsem musela tenhle týden jet do práce podepsat daňové přiznání. Pravda, trochu jsem si v těch vyleštěných kancelářích připadala s kočárkem divně. A jako zatím poslední místo jsme navštívili restauraci, pro kterou dělám stránky, a tam se Filípek předváděl před mým šéfem a jedním kuchařem.
>> Byli jsme s Fílou zase u doktorky. Vše ok, jen prý má malou vrozenou pupeční kýlu. Radost z toho nemám, ale prý to nic není.
>> Byli jsme s Michalem v kině. No fakt! Na Vratných láhvích. Hlídala mamina. Film můžu jenom vřele doporučit, je super. Jeden takový film týdně a člověk nevyjde z dobré nálady. :) Svěráka obdivuji za ten postřeh pro detail a vrozenou dobrosrdečnost...
>> Michal byl na rybách. Poprvé od té doby co je z něho otec. Jel s kámošem na Slapy a byli tam přes noc, takže já to tady musela zvládat sama. Vlastně jsem to musela zvládat sama bez pomoci

několik večerů a nocí po sobě, protože kolem těch ryb měl Michal opravdu hodně náročný režim v práci.
>> No a jinak jako obvykle, jezdíme po parcích, objevila jsem obchod s potravinami, kam můžu chodit nakupovat, nebo i dobrý second hand s kojeneckým oblečením. Filípek se zvětšuje a už jsem musela vyřadit oblečení, co je mu malé... Pracujeme taky na přípravě na cyklistickou sezónu a koupili jsme Filípkovi Croozer, čili vozíček za kolo. Teď musíme nějak přijít na to, jak do něj upevnit autosedačku, protože malý miminka tam jen tak být nemůžou. Máme tedy doma nové vozítko. A na kolo bysme se snad poprvé mohli posadit o Velikonocích v Plzni (zatím bez Filípka), až bude mamka hlídat... Jen aby bylo počasí...