Sešlo se mi už několikero fotek zobrazujicích náš všední život. A tak to dnes bude něco jako fotografický průvodce mým a Filípkovým životem. Člověk se za den tolik nahoní, tak ať je to taky někde vidět. :-)
Začnu tím nejjednodušším - spánek. K němu patří i uspávání, které zdokumentované nemám, ale samozřejmě, že to bez toho nejde. Jako všechno ostatní, má i uspávání různé podoby - od kolébání a ššš-šání, přes prosté položení do spacího prostoru a počkání až malej usne až po někdy nezbytné ponechání dítěte dokud se nevybrečí a neusne. Na spaní má Filípek 3 místa: postýlka, košík a lehátko. V košíku spí v noci a stěhuju ho v něm z ložnice do obýváku a zpět kvůli kojení. Velmi praktická věc!! Doporučuju. V lehátku a v postýlce spí přes den. V lehátku jen v případech, kdy mi v něm usne dřív než ho stihnu přestěhovat.
Začnu tím nejjednodušším - spánek. K němu patří i uspávání, které zdokumentované nemám, ale samozřejmě, že to bez toho nejde. Jako všechno ostatní, má i uspávání různé podoby - od kolébání a ššš-šání, přes prosté položení do spacího prostoru a počkání až malej usne až po někdy nezbytné ponechání dítěte dokud se nevybrečí a neusne. Na spaní má Filípek 3 místa: postýlka, košík a lehátko. V košíku spí v noci a stěhuju ho v něm z ložnice do obýváku a zpět kvůli kojení. Velmi praktická věc!! Doporučuju. V lehátku a v postýlce spí přes den. V lehátku jen v případech, kdy mi v něm usne dřív než ho stihnu přestěhovat.



Hodně času teď trávím při kojení. To je kapitola sama o sobě, a i když je to věc přirozená, je to docela věda. Pořád se mi honí hlavou nějaké obavy, jestli mám dost mléka nebo naopak, že ho mám hodně... a pořád je tu nějaká nejistota, jestli vše probíhá jak má. Kojení mi trvá asi tak hodinu i s přestávkama na odříhnutí, Filípek si prostě dává na čas. Na druhou stranu potom vypije neuvěřitelné dávky a má zase na oplátku dlouhé pauzy do dalšího kojení.

Ke kojení taky patří vážení. Začali jsme s ním pár dní po návratu z porodnice. Je vždycky dobré pro klid duše vědět, jestli malý snědl dostatečnou dávku. V případě, že potom brečí, vím, že jednu příčinu nespokojenosti můžu rovnou vyškrtnout.

Přebalovací pult (či něco co jej plně nahradí) je naprosto nezbytná součást miminkovského vybavení. Tady taky spolu trávíme dost času. Je to bezva místo, kde můžeme všelijak blbnout a hrát si a Filípkovi se na pultu líbí. A samozřejmě nesmíme zapomenout na jeho hlavní účel: přebalování a převlíkání. Mimochodem - prostrčit dětskou ručičku rukávem a ohlídat přitom všechny prstíčky, to je opravdu lahůdka! :)


Další obvyklou činností je koupání. Filípkovi se zatím moc nelíbí, řve u toho obvykle jako tur. Ale jelikož koupeme většinou před jídlem, nevím, jestli je to hlady nebo tím, že mu vadí voda. Po jídle se koupat nedá, jelikož bysme mu tou všelijakou manipulací tlačili na žaludek a po jídle zase spí a když se vzbudí má už zase hlad, takže nemáme moc na výběr. Nejdřív jsme koupali ve vaničce, ale když jsem párkrát musela koupat bez Michalovy pomoci, zjistila jsem, že se mi líp koupe ve velké vaně. Je tam víc prostoru, odkud na něj můžu cákat vodu. Ale vypadá v té ohromné vaně jako špendlíček v bazénu, co!


Další fotka spojuje dvě věci do jedné. Především jde o sušení, ale dobře to demonstruje i cucání palečku. Což jenom dokazuje, že ten můj hrdina při koupání většinou skutečně "umírá hlady". Dětičky si paleček do pusinky cpou především když mají hlad. Filípek se tam často snaží narvat rovnou obě pěstičky naráz.

Kromě toho se v místnostech našeho bytu taky dost často ozývá slušný řev. V případě, že má opodstatnění, je to v pohodě. Udělám tedy to, co drobeček vyžaduje. Někdy to ale obnáší dlouhé zkoumání metodou pokus omyl než se podaří zjistit, v čem problém spočívá. No a někdy se to zjistit nepodaří. Miminka prostě občas pláčou.


Někdy je ale čas i na zábavu. Filípka velmi baví kopání nožičkama a koukání na kolotoč. Tyhle přílěžitosti, kdy je ten kuliferda vzhůru, nekřičí, kouká, zkoumá, kroutí se, vydává u toho různé roztomilé zvuky a tváří se spokojeně, si docela užívám. To je z něj roztomilej malej pišišvor.


No a nakonec taky jezdíme na výlety, že ano! :) A to buď jenom na balkón, když je ošklivo, mám hodně práce, jsem nevyspalá nebo líná....

... a nebo do parku... (Už jsem se naučila brát si s sebou knihu a něco na zakousnutí, aby to posezení na lavičce stálo za to. Filípek venku většinou spinká, to drncání v kočárku ho celkem spolehlivě uspí, to je ostatně stará osvědčená miminkovská zkušenost...)


... a nebo dokonce autem... (to je další věc, kterou má Fíla rád, v autě to hezky hučí, drncá to a když k tomu ještě dostane dudlík - nemůže být nic lepšího!)

A takhle nějak bysme mohli pokračovat. Ale jaksi myslím, že tak zhruba a pro názornost to takhle stačí. Lidi se mě často ptají co pořád dělám a někteří se dokonce diví, když řeknu, že jsem na něco zatím neměla čas. A já se zase divím jim. To se přece rozumí samo sebou, že když má člověk miminko, musí se otáčet, pokud chce stihnout všechno tohle, navíc ještě to co se sem nevešlo a jestě navíc všechno to co nemá s Filípkem nic společného.
Ahoj, hezká fotoreportáž:-). Škoda, že malýho nemám víc "po ruce" (musíš sakra bydlet tak daleko?:-(:-)), mě vždycky chování mimina uklidňovalo, pomáhalo se zbavit stresu, když jsem přišla z práce. Ale zase jsem na druhou stranu spokojená i se současným věkem malé neteře (2,5 roku), ona je s ní fakt hrozná sranda:-). Procházky jsou vyloženě "akční", teno týden jsem s ní byla dvakrát a ty její hlášky...člověk kolikrát fakt nemůže a směje se nahlas:-)...