Mám to spočítaný, dneska mám 30. narozeniny. Co si budeme povídat - dokud byla na začátku jednička nebo dvojka, ještě to šlo, ale ta trojka, to už je jistý zlom. Na druhou stranu: pozdějí to bude čtyřka, pětka atd... a ta trojka je docela fajn. Kdyby nebylo toho čísla: připadám si mladá. Uvažovala jsem, jestli vůbec mám už mít dítě, když si pořád připadám nedospěle a až moc mladě. Inu, dítě mám a ta trojka je tedy na místě.Téměř jsem ale svoje třicátiny nepřežila. Proč? Protože jsem málem nerozdýchala dárek, který jsem dostala od celé rodiny. Vážně mě to porazilo. Mám totiž notebook!!! Je to fakt absolutní bomba a šok. Za celou tou parádou je samozřejmě Michal, který to celé vymyslel a zařídil, ale podílela se na tom opravdu celá rodina, ať už finančně nebo jinak...
Když Michal přinesl květinu a jakousi krabici, řikala jsem si: to jsem fakt zvědavá co bude uvnitř, vždyť já všechno mám, co bych mohla ještě potřebovat? Říkala jsem si, že snad jedině by to mohly být brusle... Úplně mě ale polilo horko když jsem na krabici četla: ASUS notebook... Byla bych vděčná, kdyby byl Michal v té chvíli připraven s kýblem studené vody, aby mě mohl křísit. :) Situace se totiž má asi tak, že vzhledem k tomu, že s Filípkem budu trávit hodně času u mamky na chalupě nebo jinde na cestách, říkali jsme si s Michalem už asi před pěti lety, že by bylo fajn, kdybych až budeme mít dítě měla notebook, abych si kdekoli připadala víc jako doma a nebyla tak odříznutá od světa. Jenže vzhledem k finanční náročnosti jsem celou tuhle myšlenku považovala za neuskutečnitelnou a pustila jsem to z hlavy. A najednou BUM a leží přede mnou.
V první chvíli jsem nemohla ani pochopit, jakým způsobem Michal notebook vybral, vždyť to vyžaduje podrobné znalosti hardwaru a možností, které notebooky skýtají... nedovedla jsem si představit, jak se v tom zorientoval a jak vybíral, protože podobné technické věci u nás doma dělám vždycky já. O to bylo to překvapení větší. A dozvěděla jsem se, že mu s tím výrazně pomohl můj táta - strávili spolu nejprve několik dní na internetu, aby zjistili co a jak a něco vybrali. Nakonec jsem si uvědomila, že se o tom táta nenápadně radil i se mnou. Jednou se přišel zeptat, jaký je rozdíl mezi notebooky s podélnou nebo se čtvercovou obrazovkou... Já samozřejmě neměla tušení... Jindy se mě po telefonu ptal zase na něco jiného. Všechno pod záminkou, že by si chtěl notebook koupit sám pro sebe... A mě jako obvykle nic netrklo. :) Dalších x dní táta strávil instalací. A od té doby se s ním mazlím já. Není to žádný drobeček, má víc než slušné parametry a dokonce třeba i Wifi nebo fingerprint... má prostě víc věcí než bych vůbec chtěla. :) Při výběru zasáhla i moje kamarádka, která je opravdu odborník přes počítače, takže opravdu nemám obavy, že by něco mohlo být v nepořádku.
Od té doby samozřejmě stále instaluji a nastavuji a všelijak přizpůsobuji všechno našim nárokům. Práce s novou instalací je vždy hodně, to se rozumí, ale tentokrát mě to baví. Dokonce mi teď ani nevadí noční kojení, protože než Filípek potom usne a můžu jít zase spát, zapnu nouťáček a instaluji. :)
No a kromě počítače jsem dostala ještě tu krásnou květinu a úžasně plyšového plyšáka (viz fotky v článku ze včerejška), který teď s námi obývá obývák. Vážně si to ani nezasloužím!!!
No a ted se musím hluboce zamyslet co dám tenhle rok ke třicetinám já Michalovi... :-)))
Všechno nejlepší!!!! Kdysi někdo řekl, že život začíná po 30tce. Možná měl pravdu!