close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rovnýma nohama

7. února 2007 v 19:34 | Cath |  Jak se mám?
Už je to více jak týden co jsem doma a ten první nápor jsem zvládla. Chvílema si pořád připadám jako ta kreslená postavička z Básníků, která se snaží zdolávat stále vyšší schody. Ale abych nepřeháněla - v mém případě je to spíš cesta, na které se sem tam objeví větší nebo menší hrbol, který musím vždycky nějak překonat. Stručně řečeno - hodili mě do vody a plavu jak se dá. Navalilo se to na mě, během několika dní jsem musela pojmout hrozně vjemů, informací, rad a postupů a ty vody kolem mě se pomalu zklidňují. Jó, doma to není jako v porodnici, kde si člověk může do vedlejších dveří zaskočit k sestrám pro pomoc, všechno musí člověk nějak vyšpekulovat sám. Co by ale pro miminko neudělal, že ano! :)

Většinu času jsme ale oba spokojení, Filípek spinká jako andílek (to se vážně těžko dá popsat jinak...) a nebo je vzhůru a křičí jako o život: "Mámo, já mám ukrutnej hlad, dělej s tím něco". Když je všechno takhle srozumitelné, nemá to chybu - počkám až se vzbudí, přebalím ho, nakrmím a potom zase usne. Ale občas se objeví zmatky, kdy Filípek řve a řve a já nevím co se děje. Všechno by mělo být v pořádku, ale není, na jeho tvářičce se objevují vrásky, pusa dokořán, tělíčko se svíjí a já jako máma jsem bezradná. A samozřejmě odpovídající měrou ustaraná. To je potom zle. Proto jsem už vymysleli, že si domů pořídíme kojeneckou váhu, abysme věděli, kolik snědl (odpadnou tím otázky: má ještě hlad nebo naopak toho snědl až moc?). To je náramně užitečná věc...
V noci na dnešek jsem se zrovna moc nevyspala, protože se naše líné miminko u jídla flákalo a myslelo si, že už má dost a usnulo - aby se zase za hodinu vzbudilo se strašlivým hladem. Během dneška ho tedy přesvědčuju pokaždé když usne při krmení, že se ještě nespí, protože má ještě hlad - a miminko mi po chvíli buzení dá za pravdu. Do postýlky ho tedy dám až potom co váha ukáže, že snědl dávku, která je přiměřená a oba jsme spokojení. Asi takhle nějak vypadají ty hrboly na cestě.

Když dlouho brečí, jsem z toho docela vyčerpaná a přemlouvám ho ať už spinká. Když ale dlouho spinká, chodím se na něj pro změnu dívat a obdivovat jeho tvářičku a jeho bezelstný blažený výraz. Zkrátka je to s ním sranda.

No a k tomu přemýšlím, že ve dnech, kdy se předtím v noci vyspím (jako že takových byla zatím většina) bych mohla dělat španělštinu a cvičit za účelem uvedení mé postavy zpět do normálu. Zatím jsem se ale vrhla do vytváření grafických stránek do miminkovského alba, to je taky věc, která mě celkem baví... a když to neocení synek až vyroste, tak to určitě ocením alespoň já. :)
A na závěr jedna vtipná fotka - malinkatá houstička v ohromný postýlce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristie Kristie | 12. února 2007 v 13:56 | Reagovat

Ten mrňousek není v postýlce ani vidět. Je tak malinký, že bych se ho snad i bála vzít do rukou:-)) Opravdu je to úžasné a myslím, že to vše zvládáš skvěle:-)

2 Cath Cath | 15. února 2007 v 11:11 | Reagovat

Jestli to zvládám skvěle, to tedy nevím, ale dělám co můžu. Jo jo, taky jsem si neuměla nikdy představit, že bych takové mrňátko vzala do ruky, ale už jsem si zvykla. To přijde samo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama