
Předchozí díl je možné nalézt v rubrice Cestování
5/2/99 - pátek Dlouze bádáme kam se vydat. Vybereme si středisko - vzdálené pravda, to že tam pojedeme dvě hodiny zjistíme až během cesty. Po úporném parkování, hledání WC, vystání fronty vyjedeme jednu sedačku - pak sjedeme k druhé a čekáme. Najednou se podél tyčí začne plížit lyžařská školka v čele se svým instruktorem. Než se člověk stačí rozkoukat sedí na sedačce a vedle sebe místo Dana - jednoho malého špunta v přilbě ze školky, kterého Vám tam italský instruktor se širokým úsměvem a slovy grácia posadí. Tak si každý hlídáme toho svého šklebánka během cesty. No moc si nepokecáme. Nahoře se vydáváme do střediska, které mělo být protkané červenými sjezdovkami a nespočtem sedaček. Jaké je naše rozčarování, když jsou tu pláně - jak bych řekla cvičné louky, a ještě šíleně fouká vítr a to nejen na nás, ale i na sjezdovku, takže tam zůstávájí v lepší míře ledové plotny či naprosté kluziště. Pryč odsud se snažíme co nejrychleji, přičemž pro zpestření nás jeden vlekař nechá v tom průvanu vymrazit tak 5 minut tím, že zastaví lanovku, kde se houpem na jednom z vrcholů. Brrrrr.
Pak dlouhý sjez do údolí, kde má být kabinková lanovka a možná závětrná strana. To sice ano, ale již nikoho nenapadlo, že se sem stáhnou všichni lyžaři z okolí. Tak prrr-je to poslední den na lyžích. Změna plánu jedem směrem k autu, otáčíme blíž k domovu, že si zastavíme někde po cestě. Vítr je všude, polovina vleků nefunguje. Ti, co se dnes vydali objíždět Sella Rondu mají smůlu, protože pro silný vítr jsou některé její části zavřené. Po cestě autem po serpentýnách potkáváme chudáky, kteří jdou po silnici v přeskáčích s lyžema na ramenou, doufajíc, že tu horu přelezou a tam snad nějaký ten vlek pojede.
Končíme na našem oblíbeném parkovišti mezi dvěma kabinkovými lanovkami. Jsou tři hodiny - právě čas na oběd. Ski servis restaurace již má zavřeno - tak si v klasické vybíráme každý jednoho rádoby hamburgříčka a pak hurá na lyže. Postupně posádka odpadává, jen nezmaři "bucani" stíhaj kabinku v 16,58 když v 17,00 končí. Tak poslední sjezd.
Na balení a uklízení nic zajímavého není. Snad jen dodat, že jsme během posledního odpoledního lyžování ztratili klíče od garáže a centrálních dveří od domu(ty jsou naštěstí furt otevřené). Italové opět nezklamali - ujistil se , že auto je venku z garáže a po telefonátu nám sdělil, že se nic neděje.
Co na to říká druhá polovička: Den byl opravdu dobrodružný. Vymrazení ve vichřici na houpající se sedačce si nezadalo s dešťovýcm dělem dne předcházejícího. Vál takový uragán, že Danouš, který podle Monči na sedačce z plna hrdla řval, ať to pustěj a že Itálii podle všeho postihla vlna jakéhosi nedefinovatelného šílensví, když jsou tohle schopni provést, k nám na sedačku vůbec nebyl slsšet a naopak k Monče a Danovi zase ani kouskem nedolehl můj pološílený smích a Michalův taktéž hurónský řev.
Po chvíli sjíždění klužištních sjezdovek jsem začala být natolik nadšena, že jen co jsem dojela svojí hyper rychlosti zbytek kolektivu, vyrukovala jsem s rezolutním rozhodnutím, že jedu do auta. Naštěstí i druhá půlka se k tomuto kroku rozhodla - s tím rozdílem, že oni odjížděli z tohoto střediska s vidinou zakotvení v nejbližším možném lyžovatelném středisku a já jsem s tím už tento rok definitivně skončila. V nejbližším možném lyžovatelném středisku jsem si zdlouhavě prohlížela z auta kabinkovou lanovku, zatímco oni lyžovali, a když mě to přestalo bavit, šla jsem se usídlit do Ski baru a dala jsem si tam pořádnej a velice příjemnej kopec horké čokolády se šlehačkou.
6/2/99 - sobota Ráno s Katkou v poklidu snídáme, Danouš se sprchuje - jen Myša je krapítko nervózní - domníval se totiž, že vyklizení našeho bytečku je do půl deváté a né desáté. Tímto chci napsat, že je určitě bravurní řidič a ty dvěře u auta si garáž promáčkla o něj a né on o ní. Úderem půl desáté máme předaný byt, vrácemou kauci a jedem směr Praha. V Itálii nemineme pumpu, abychom u ní nezastavili Kačence na záchod. Pak se toto trošku zleší, ale dostanem se na území Rakouska a opět stejná písnička jako cesta tam - zácpy, zácpy a opět co jiného než stojící auta. Občas míjíme kolonu v protisměru a kdyby se nás někdo zeptal co se vpředu děje, že nejedou - nevím co bychom odpověděli. Snam někdo si tam nasazuje řetězy, či jiný se kochá přírodou a nejede. Ano, jeden kamion napříč a jednu havárku jsme potakli za celou cestu. No, na hranice dorazíme kolem deváté večer - u nás pauza prvně u pumpy na zahnání hladu a pak u Budějic u Donalda na chuť a odpočinek. Po půl noci tj. v neděli jsme doma.
Druhá strana: Nejkurióznější událost cesty zpět byla bezesporu koulovačka na silnici. Řidiči znudění dlouhým stáním se po chvíli postupně začali před auty protahovat a jak se mezi nimi sem tam vyskytly i děti, události nabraly samospád. Pochopitelně všechno začali šklebani čeští, v Evropě naprosto ojedinělá odrůda výrostků.
Počasí, které nás postihlo jak po cestě tam tak po cestě zpět se nad střední Evropou drželo celý týden, co jsme byli v Itálii, takže nás oblévá vděčnost z toho, že jsme měli celý týden sluníčko a teplo - až na ten počáteční šok. Toto počasí se nad Evropou jak to tak vypadá udrží ještě dlouho a již zasáhlo i Itálii, takže nad námi opravdu asi bdí jakýsi lyžařský ochránce, ten, co nám pomohl najít cestu k nočnímu lyžování, poslal nás na Sella Rondu v pondělí a ne v pátek apod., tak ten nám taky pomohl vybrat vhodný únorový termín pro dovolenou. Lidi, já vám řeknu, že mít takový známý není vůbec špatný.
A pro závěrečné pobavení předkládám seznam našich oblíbených výrazů, tedy alespoń těch, na které si vzpomenu:
Plužič - osoba, která na sjezdovce nehorázně překáží a ještě k tomu ničí povrch sjezdovky svým neuváženým širokým rozkrokem.
Brzdič - další překážející osoba, která v nejužších místech sjezdovky jezdí sjezdovkou napříč, může se však jednat i o autobus s čekými turisty, brzdící provoz na úzké silnici
Jikřič, sypač- auto, které na silnicích odhrnuje radlicí sníh až se mu od radlice jiskří a za sebou sype sůl
Šusič - osoba, která sjede sjezdovku bez jediné zatáčky a za sebou někdy nechá pár popadaných spolupotuvníků
Krouhač, brousič - osoba, která se žene sjezdovkou v přesně vykalkulovaných zatáčkách a na místech, kde jsou ledové plotny ani sebemíň nezaváhá a kus ledu ubrousí svýma hranama
Svítič - auto jedoucí v protipruhu, které na nás zuřivě bliká, že máme dálkový, když je nemáme
Lepič - nervózní řidič, který se na alpských uličkách přilepí na zadek našeho auta a číhá, která zatáčka by byla vhodná na předjetí těch nemožně pomalejch před ním
Ahojky, na mém blogu v rubrice bleskovky a soutěže jsou stále nevyřešené bleskovky, tak když budeš chtít tak se zúčastni dík :)