close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Těch mých 9 měsíců

3. ledna 2007 v 20:44 | Cath |  Jak se mám?
Už se to kvapem blíží ke konci, připadám si jako kulička a za pár týdnů to přijde (občas mívám pocit, že i dřív, protože se do mě nevejde už ani o drobek víc!). Na tuhle chvíli jsem čekala, abych to všechno nějak zhodnitila, jak teoreticky tak v obrázcích...
Dnes jsem udělala samospouští nějaké aktuální fotografie - tři z nich jsou na obrázku nahoře, ať je veřejně známo jak vypadám (na těch fotkách ale samozřejmě vypadám o hodně líp než v běžném životním koloritu). Bříško je vidět nejlíp na té vlevo, ale i ty vedle jsou jen pár hodin staré. Na originálech je všechno vidět mnohem lépe, tady tedy bohužel jen zmenšeniny.
A samozřejmě pro vás mám i fotky měsíc po měsíci...

...když se teď dívám zpětně na ty rannější fotky, mám pocit, že takhle hubená už nikdy nemůžu být! (A to jsem nikdy předtím neměla pocit, že bych byla kdovíjak štíhlá, že ano...). Vůbec všichni kolem mě mi přijdou nepřirozeně hubení - hehe, je to docela sranda. :)
Začala jsem se fotit až ve čtvrtém měsíci, protože to už začalo trošku být něco vidět. Předtím to nemělo cenu - vypada jsem prakticky stejně a jenom já sama jsem věděla, že se tvarově trochu měním... Snažila jsem se, aby fotky vypadaly co nejvíc stejně, aby bylo možné srovnávat, ale ne vždy se to povedlo - hlavně kvůli rozdílným denním dobám, kdy to bylo foceno, čímž pádem se měnilo světlo.. Účel srovnání ale byl doufám vyplněn.
4. měsíc
5. měsíc
6. měsíc
7. měsíc
8. měsíc
9. měsíc (dnes!)
Čili jak je vidět, bříško rostlo docela nenápadně a až poslední měsíc najednou bum a je ohromné. Mám už zevnitř úplně otlačená žebra a nemůžu si pomoct - potomek by neměl tak přibývat nebo prasknu. :) Inu, předpokládám ale, že tohle jsou běžné pocity v závěru těhotenství. Tělesné dispozice na sebe strhávají tak jako tak veškerou moji pozornost - i normální pohyby jsou problém, a tak mi Michal například zavazuje boty, abych se nemusela ohýbat a tak podobně. :) Už jsem si i celkem zvykla, že se ve mě někdo každou chvíli převaluje, mele sebou, vrtí se a absolutně mě nenechává na pochybách, že bych ho měla brát vážně, protože už se na mě chystá, asi jak závodník na startu.
A ráda bych si vzpomněla na všechny neobvyklé průvodní jevy a situace, které to s sebou přineslo. Je to strašně individuální, to je jasné, a každá si to prožije jinak, ba co víc, dokonce se to může lišit i u jedné osoby těhotenství od těhotenství. To moje bylo/je myslím jedno z těch lepších, dokonce bych si troufla tvrdit, že patřilo mezi vrchních 10% nejlepších (tj. nejsnesitelnějších). Za což samozřejmě nemůžu než být vděčná.
A tedy co všechno k tomu patřilo a co všechno se mi přihodilo (situace, změny atd...) ?

- téměř jsem přestala jíst maso, vepřové úplně
- začala jsem jíst kvanta ovoce, podle sezóny: broskve, meruňky, švestky, meloun, jablka (!), pomeranče, mandarinky, banány (!), hroznové víno... Na ovoci si pochutnám stejně jako třeba na čokoládě, což mi přijde neuvěřitelný...
- ujížděla jsem na banánech v čokoládě a na strouhané mrkvi s jablkem
- podnikla jsem nejdelší výstup v Krkonoších k Vrbatově boudě, který bych jinak nepodnikla, protože bych místo chození jezdila na kole
- strávila jsem hrozně času s Michalem na rybách, protože jsme na to měli čas
- podívala jsem se do Chorvatska, ačkoli původně v plánu byla dovolená na kolech
- měla jsem velmi dlouhé "prádzniny" (tj. nemocenskou a mateřskou)
- začalo mě zlobit srdce a objevil se akutní nedostatek draslíku
- objevila jsem, že existuje bezkofeinový čaj
- nemohla jsem ani cítit pizzu a grilované maso!
- v prvním trimestru mi naskákalo akné snad po celém těle
- stávalo se mi, že jsem přes den usnula, což je u mě běžně vyloučeno
- zjistila jsem, že bez problémů vydržím bez alkoholu a ani nemám chuť pít
- přibrala jsem zatím 13,5 kg a doufám, že to celkem nebude více než 15 kg
- ani jednou mi nebylo špatně od žaludku
- a dokonce se mi zaludek vylepsil natolik, ze mi prestalo byt spatne v dopravnich prostredcich (to si vazne uzivam!)
- mívala jsem ale stavy na omdlení, pocit slabosti a náhlé zatmívání před očima
- uprostřed léta jsme měli vánoční večeři, protože jsem na ní dostala nezvladatelnou chuť
- v posledním trimestru jsem se hodně zadýchávala a mám pocit, že se nemůžu pořádně dodýchnout
- trápily mě problémy s trávením a pálení žáhy (všechno ale prý zcela běžné)
- ze začátku jsem byla neustále podchlazená, v pokojové teplotě mi modraly prsty a nemohla jsem se zahřát
- ke konci naopak: poprvé v životě jsem měla zcela běžně teplé prsty na rukou a teplé nohy a občas mi bylo tepleji než Michalovi, a to je co říct!
- první pohyby jsem ucítila 18.8. (17. týden)
- začala jsem jíst brambory, v mnoha úpravách
- asi od 6. měsíce mám pocit, že jsem nasáklá vodou jakou houba
- výrazně se mi zlepšila kvalita nehtů a vlasů - poprvé v životě mám krásně dlouhé přírodní nehty a krásné vlasy!
- dá se říct, že občas nejsem zrovna ve výborné psychické kondici (hlavně co se týká paměti, soustředění a podobně)
- ale na druhou stranu jsem nepozorovala žádné výrazné výkyvy nálad
- mnohem rychleji jsem se unavila, ať už dělám cokoliv
- prsa se mi zvětšily o dvě čísla z C/D na E/F
- často se mi stávalo, že jsem ztrácela rovnováhu, a to k mému překvapení hlavně do strany, nikoliv dopředu či dozadu
- vážnější nepříjemnosti přišly až úplně nakonec:
- bolesti kloubů na rukou, otákání prstů
- bolesti kyčlí
- brnění a slabost v prstech (spoustu věcí ani nechytím)
- a nemůžu vynechat špatné a o to delší spaní - viz předchozí článek

No... a tak dále. Určitě to není všechno, ale ono to zase není bod od bodu tak podstatné. Jsem zvědavá, jestli se to všechno zase změní zpátky až zase nebudu 2v1 a nebo jestli mi něco z toho přece jenom zůstane. Zvláště to ovoce, to bych si klidně nechala. :)
Vím, že ještě není všemu konec, a hlavně, že mě brzo čekají další neopakovatelné zážitky, které k tomu neodmyslitelně patří, jako třeba porod, miminko, pocit neskutečnosti, kterému stoprocentně propadnu, než pochopím, že vážně mám dítě, šestinedělí, noční vstávání.... Zkrátka, když jsem takhle na Silvestra o půlnoci přemýšlela o tom novém roku, bude to rozhodně docela nářez a jedno nekončící překvapení. V životě jsem nebyla na ten nový rok zvědavější. Jak to zvládnu???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maja Maja | 4. ledna 2007 v 13:28 | Reagovat

Jééé, to je super! Skvělý nápad takhle se fotit. Vypadáš úžasně a vůbec jsi nepřibrala! Jen v břiše!! Držím palce!!

2 Janycta Janycta | Web | 4. ledna 2007 v 15:52 | Reagovat

Ta první trojice fotek je úplně úžasná, jednak vypadají fakt profesionálně (v první chvíli jsem myslela, že ses nechala někde fotit:-)) a taky Ti to na nich moc sluší:-)...

3 Cath Cath | 5. ledna 2007 v 12:20 | Reagovat

Holky, to focení mi zabralo asi 4 hodiny, než to člověk všechno připraví - takový malý ateliér, osvětlení atd... A potom to focení na samospoušť, to se člověk naběhá sem tam - aneb sám sobě fotografem i modelem... Jsem ráda, že se vám fotky líbí!!! Zdá se ale, že jsem si vší tou námahou namohla vazy a teď sotva chodím!

4 Janycta Janycta | Web | 7. ledna 2007 v 22:54 | Reagovat

Seš vážně šikula:-). Krásná dokumentace, opravdu:-). Za ty namožený vazy to stojí:-). Bříško brzo nebude, ale zbyde důkaz, jak jsou těhule pěkný:-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama