
Inu, jsem zpátky z porodnice a připadá mi jako bych se znovu narodila. Za těch několik dní se toho stalo TOLIK, že se to nedá v jednom článku ani popsat, je to jako jízda na horské dráze, zážitky se na mě valí ze všech stran. Ale nad tím vším se vznáší jeden hlavní pocit: ohromné překvapení!!! Nečekala jsem, že narození miminka přináší tak krásné pocity, v porodnici jsem si připadala doslova jako na obláčcích. Filípkův obličejíček, jeho pohyby, stesky i obyčejné dýchání je dojemně krásné. Zřejmě za to všechno můžou mateřské hormony, kterými jsem zaplavená a tak s nadsázkou říkám, že jsem "šťastně zfetovaná". :)
Ale popořádku...
Porod
O porodech jsem si nikdy nedělala žádné iluze, ale dokonce i skrz ty silné bolesti prosakovaly další pocity a vjemy, které byly mile překvapivé. Všechno to působí doslova jako zázrak, kromě kopání a pohybů v těhotenství člověk poprvé cítí, že jeho dítě skutečně existuje, když prochází ven (ve druhé době porodní) - to je poprvé kdy jsem si uvědomila, že je to skutečný tvor, který existuje nejen v mých myšlenkách a v břiše, ale taky toho očividně sakra hodně vydrží... A další takový okamžik, který mě přesvědčil, že je to všechno skutečné byl, když mi miminko těsně potom položili na břicho. Bylo ještě celé upatlané a kluzké, mělo modrofialovou barvu, ale na tom bříšku mě hřálo, byl to prostě ČLOVĚK.
Porod ovšem jako takový trval přes dvě noci - jakmile mi začaly první ještě nepravidelné kontrakce už de facto nepřestaly, nejdelší interval mezi mini byl 30 minut a maximálně se měnila intenzita. Jen velmi pomalu se ale intervaly zkracovaly a celé se to dalo shrnout slovy: spousta bolesti, ale postup žádný. Do porodnice jsme jeli 3x. Poprvé zkontrolovat, jestli mi neodtekla plodová voda, protože něco takového se objevilo a zároveň mi prověřili kontrakce a poslali mě domů. To bylo ráno po první těžké noci. Podruhé jsme tam jeli uprostřed další noci kvůli sílícím kontrakcím, které se už opakovaly v intervalu 4-6 minut, což už je čas jet do porodnice. V porodnici ovšem byl hrozný nával, a tak mi doktorka řekla, že určitý postup tam už je, ale otevřená jsem zatím stále jen málo. Hodně nad tím uvažovala a nakonec nás znovu poslala domů s tím, že pokud jsem z Prahy, ať přijedu ráno. Jinak by si mě tam prý už nechali. Michal když viděl, jak během kontrakcí pláču, vůbec mě nechtěl vézt zpátky domů, tak jsem musela rozhodnout, že jedeme, že mi ve vaně bude líp než v porodnici, když ještě musíme čekat... Jeli jsme tedy na další 4 hodiny domů. Ty 4 hodiny jsem de facto celé strávila ve vaně (teplá voda trochu pomáhá) a kontrakce sílily a sílily a když byly 3-4 minuty po sobě a bolestí jsem sotva lezla, jeli jsme tam potřetí.
Tentokrát už to bylo na příjem, otevírání slušně postoupilo a nebylo třeba na nic dalšího čekat. Přijmuli mě tedy asi půl desáté a ve dvě odpoledne se Filípek narodil, čili oproti tomu nekonečnému času předtím to najednou šlo opravdu rychle. Prošla jsem příjmem (klystýr, holení a hodinový pobyt ve sprše) a dali mě na porodní box, dali mi kapačku s vodou (měla jsem hroznou žízeň a pití tam v téhle pokročilé fázi řeší takhle...), pustili mi kyslík a zavolali anesteziologa, aby mi píchl epidurál. Než ale anesteziolog přišel, uteklo zase hodně času (alespoň hodina) a tak se pan doktor bál, abych si ho vůbec stihla užít, když mě viděl. Celou dobu kontrakcí i mezi nimi jsem se totiž celá neovladatelně třásla a to muselo vypadat hrozně. Navíc jsem řvala, že jsem si málem strhla hlasivky (neřekla bych, že vůbec dokážu tak řvát!!). Kolem mě probíhalo dalších 8 porodů a já je všechny přeřvala - nemohla jsem si pomoct...
Tentokrát už to bylo na příjem, otevírání slušně postoupilo a nebylo třeba na nic dalšího čekat. Přijmuli mě tedy asi půl desáté a ve dvě odpoledne se Filípek narodil, čili oproti tomu nekonečnému času předtím to najednou šlo opravdu rychle. Prošla jsem příjmem (klystýr, holení a hodinový pobyt ve sprše) a dali mě na porodní box, dali mi kapačku s vodou (měla jsem hroznou žízeň a pití tam v téhle pokročilé fázi řeší takhle...), pustili mi kyslík a zavolali anesteziologa, aby mi píchl epidurál. Než ale anesteziolog přišel, uteklo zase hodně času (alespoň hodina) a tak se pan doktor bál, abych si ho vůbec stihla užít, když mě viděl. Celou dobu kontrakcí i mezi nimi jsem se totiž celá neovladatelně třásla a to muselo vypadat hrozně. Navíc jsem řvala, že jsem si málem strhla hlasivky (neřekla bych, že vůbec dokážu tak řvát!!). Kolem mě probíhalo dalších 8 porodů a já je všechny přeřvala - nemohla jsem si pomoct...
Potom mi pan doktor řekl, že branka je už téměř zašlá, a že to brzo začne, že mi dává ještě tak 3/4 hodiny. Jenže já za 1/4 hodiny volala na sestru co mám dělat, že mě to už nutí tlačit, a tak se začaly kolem mě dít věci, doktor se oblékl do obleku porodníka a už se ode mě moc nevzdaloval... Dali mi svolení tlačit...., ale kontrakce byly krátké, takže jsem to nezvládala, i když jsem v životě na nic nevynakládala víc síly. Pan doktor navíc čekal jak to půjde a snažil se vyhnout se nastříhnutí. Záda mi potřeli nějakou bylinkovou mastí, která měla podpořit kontrakce, ale ani to nepomohlo, tak nakonec došlo na opravdu velmi malý nástřih, který jsem během kontrakce jen zaregistrovala, ale rozhodně jsem ho nevnímala jako bolestivý. A hned další kontrakci to bylo. Dvě třetiny miminka jsem vytlačila za pomoci kontrakce a porodní asistentky, která mi zatlačila na břicho, a tu poslední třetinu jsem už musela zvládnout vlastní silou, protože kontrakce ustala.... A bylo to!!!!!
Miminko mi dali na břicho, Michal přestříhl pupeční šňůru (ruce se mu klepaly tolik, že se nemohl trefit...) a odnesli ho na očištění, vážení, měření a dohřátí pod lampou. Za chvilku s ním byli zpátky a přiložili mi ho k prsu, kde se bez problémů zorientoval a začal sát a u toho pospinkával. Pak ho zase odnesli a po dvou hodinách mi přinesli svačinku. :-))) Nevěřila jsem, že už to mám za sebou, tomu se prostě nedalo uvěřit. A vůbec celé mi to připadalo tak nějak surrealistické. :) Od té doby se pořád přesvědčuju, že to všechno se skutečně stalo a je to pravda. :)
A nemůže chybět několik výmluvných fotek (Michal se úlohy dvorního fotografa zhostil výborně!!!)
A nemůže chybět několik výmluvných fotek (Michal se úlohy dvorního fotografa zhostil výborně!!!)
Měření kontrakcí monitorem

První doba porodní (otevírání)

Miminko - zahřívací stůl

Měření

První pohled

První přiložení

Svačinka

Myslela jsem, že toho dnes zvládnu popsat víc, ale pro teď to stačí - co bylo potom zase příště...
Jůůů, to je krásné, Katko!!!!!!!!!!!!! Strašně ti to přeju!!!! Ať ti to štěstí vydrží hoodně dlouho!