Nenápadný nápad (zajímavé spojení, ne?) se změnil ve skutečnost a výměna foťáku za nový se nakonec zdařila. Takže se s ním učím zacházet, přece jenom je tam dost věcí trochu jinak než v tom předchozím, a navíc se jaksi snažím doplnit si i některé věci, které jsem doteď úmyslně zanedbávala. Tedy hlavně co se týká technických věcí kolem focení. Všechny ty číslíčka a podobně mi vždycky přišly dost otravný, asi hlavně proto, že ve focení chci více spatřovat barvy, tvary, dojem a podobně a ne clonu, čas, kompenzaci expozice, ISO a podobně... Zkrátka kdyby to toho nemuselo být, bylo by to úplně bezva. Ale nezbývá než uznat, že právě těm tvarům, barvám a dojmům se dá prostřednictvím "číslíček" dost pomoct, když si člověk dá tu práci, a tak nezbývá, než je vzít na milost.
A ta "milost" tentokrát ani tolik nebolí, protože jsem si pořídila opravdu dobrou knihu, která se čte stejně dobře, jako nějaký román, a přitom je to učebnice... Knihu o klasické fotografii, kterou jsem si pořídila před 10 lety, když jsem dostala analogovou zrcadlovku, jsem nebyla schopná dočíst, protože působila studeně a neživě. Nedávno skončila v antikvariátu... A tahle, to je úplný opak, je nejen přiměřeně obsáhlá, ale dokonce vtipná a rozhodně "ze života". V mnoha popisovaných situacích se vidím... :) No a jelikož toho teď jinak moc dělat nemůžu, střídám čtení románu se čtením o focení a je to těžké rozhodování, protože mě obě knihy baví stejně. No a občas jdu ven fotit - nikam daleko, hlavně tady u nás na hřbitovy. :) Mimochodem, focení veverek je docela fuška! Jsou neposedný jako hejno blech.
Kromě toho jsem každou chvíli v porodnici na kontrolách a na monitoru. Jsou to zážitky. Pan doktor mě minule uložil přímo na porodní sál. Je to velká místnost, kde jsou jednotlivé porodní boxy odděleny jen stěnou z plastu, která nesahá až ke stropu. A tak jsem v jednom z těch boxů ležela, můj monitor zaznamenával tep miminka a napětí dělohy a vedle mě probíhal porod. Poznala jsem dokonce, že ve druhé době porodní (tj. v době, kdy jsou cesty již otevřené a miminko jde ven). A kromě toho, že podle zvuků bylo poznat, že je to namáhavý a vysilující, to na mě působilo celkem klidně. Tedy žádná uřvaná téměř hysterická scéna, jak to známe z televize... Ve čtvrtek očekávám další zážitky podobného druhu. Je dobré, že můžu takhle trochu s předstihem nahlédnout "pod pokličku" a tu velkou neznámou si krapet osahat.
A je tu i jiný běhání - pořád vybírám dětskou doktorku, zítra už snad konečně vyberu. Chodím před ordinaci a vyptávám se maminek jaké mají dojmy. Přece jenom s dětskou doktorkou se člověk vidí každou chvíli, alespoň ze začátku, a působí jako poradce ve všem, a tak by to chtělo, aby spolupráce s ní byla příjemná. A pak je tu nějaké předporodní papírování co se týká matriky a tak. Pak zase bude nějaké poporodní papírování... to je furt něco. :) A dokonce jsem úspěšně vyřídila jednu reklamaci a zase byla v divadle. Naproti tomu kurz španělštiny jsem už zapíchla, to už na mě bylo moc náročné.
Další plány:
17.1. Výběr doktorky, Návštěva kamarádky
18.1. Kontrola porodnice, Návštěva jiné kamarádky
21.1. Návštěva mamky
17.1. Výběr doktorky, Návštěva kamarádky
18.1. Kontrola porodnice, Návštěva jiné kamarádky
21.1. Návštěva mamky