
Poslední dny mi připomínají čekání pod jabloní na okamžik, kdy to zralé jablko konečně spadne. Nemůžu se soustředit na nic jiného a ani se mi nechce se do něčeho pouštět, nemám na to ani elán ani motivaci. Přece jenom, to jablko už je zralé a dlouho se nemůže udržet. Poslední týden mívám výkyvy od nálady "ať už to konečně přijde" k náladě "no, ještě chvíli to snesu". Myslím, že to budou hormony, že nedokážu myslet na nic jiného, navíc vše znásobeno tím, že je to poprvé a jsem přirozeně nervózní. Celá ta situace na mě ale působí dost nepřirozeně - nechávám ubíhat dny jeden za druhým, čas trávím celkem neužitečně hraním her, sledováním televize... aby mi ten čas nějak uběhl, ale na nic jiného se nezmůžu. A nejvíc ze všeho se zaobírám představou, že to takhle může trvat ještě třeba dva týdny, když budu přenášet.
Tak aspoň se teď pokusím odhodlat a soustředit se na cílenou a jasně vymezenou činnost: napsání článku...
Poslední tři dny se ale objevují známky, že je to opravdu blízko - tedy aspoň doufám (jinak si to ovšem neumím vysvětlit). Nejen, že se už tři dny objevuje krev, hlen a jakási tekutina nevysvětlitelného původu, ale dnešní noc jsem dokonce úplně celou probděla kvůli bolestem, které se opakovaly jednou za 5 až 20 minut a u kterých se vážně nedalo spát, bolelo mě jak břicho tak záda a když to na chvíli polevilo, pro změnu se vskutku atleticky činil mrňous... Nehledě na to, že se ve mě vaří hormony a ty mi zabraňovaly spát, i když bych třeba aspoň na 5 minut mohla usnout. Jelikož není jednoduché rozhodnout, jestli takové bolesti (, které byly tak silné, že vedly ke zrychlení tepu a dechu a k návalům horka...) jsou jen přípravné kontrakce nebo kontrakce vedoucí k porodu... (k tomu navíc ještě ta zneklidňující růžová tekutina...), ráno jsme radši jeli do porodnice, nechat si vše zkontrolovat. Člověk přece jenom chce mít klid a jistotu, že něco nezanedbal. A prý mám být zatím v klidu a snažit se to rozehnat horkou vodou (což ovšem zrovna moc nezabírá) a přijet až podobné bolesti budou naprosto pravidelné...
Hm... i když se to trochu zklidnilo, je celkem těžké zůstat "v klidu" když bolesti vesele pokračují nadále. Snažím se to tedy brát jako "standard", který nic neznamená. Mno a alespoň mám jistotu, že ta tekutina nebyla plodová voda. A hlavně pevně doufám, že tohle období nebude trvat ještě několik dnů + jsem opravdu zvědavá na další noc... (Kolik nocí za sebou můžu nespat?)
Hm... i když se to trochu zklidnilo, je celkem těžké zůstat "v klidu" když bolesti vesele pokračují nadále. Snažím se to tedy brát jako "standard", který nic neznamená. Mno a alespoň mám jistotu, že ta tekutina nebyla plodová voda. A hlavně pevně doufám, že tohle období nebude trvat ještě několik dnů + jsem opravdu zvědavá na další noc... (Kolik nocí za sebou můžu nespat?)
Mimochodem - venku krásně sněží, mám z toho radost jako vždycky. (Že i v tomhle počasí cestu autem zvládáme jsme si už ráno ověřili.)
********
Začala jsem číst knihu Báječný rok od Michala Viewegha. Kdo nezná - je to jeho osobní deník z roku 2005. A je to dobrá škola psaní "veřejného deníku" - tenhle blog je tomu dost podobný. A právě proto je to pro mě dost inspirativní čtení. Jeho snaha o zaznamenání "úplně všeho" se v průběhu psaní samozřejmě nevyhnutelně setká s tím, že některé věci jednoduše není možné zveřejnit. I tak je z toho ale cítit snaha o maximální otevřenost - některé věci, které na sebe v knize práskne, bych si hodně rozmyslela, u něj o to hůř, že je to známá osobnost. Ta cenzura může mít více důvodů - od pocitu "soukromnosti" až třeba k pocitu viny... Právě proto oceňuji, že odvážně zveřejnil i některé věci, které ho staví na tenký led... To je věčná úvaha blogistů - co napsat a co ne, každý si nechává něco pro sebe, jde o to kolik. Podobně jako já se v knize musí vyrovnat s mnohotématičností - tedy, že každý den přinese mnoho nesourodých situací, které se ale jaksi musí zaznamenat pohromadě a to není jen tak - výsledek potom působí jako těsto, které se nechce spojit. Tenhle jev taky nemám ráda, ale nějak se s tím peru. Kromě toho se plně ztotožňuji s jeho náhledem na bulvární tisk jako na naprosté a bezohledné svinstvo. I další věci říká výstižně: "Právo soudit má jen ten, kdo se už ocitl ve stejné situaci.... a obstál." Jen škoda, že stránky do konce ubývají na můj vkus až moc rychle (což by autor knihy asi vnímal jako pochvalu, ne?)
Ahoj kuličko:-). Pokus se vydržet do toho 2.2., ano?:-)