close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zubař - uf, to byl zase zážitek!

4. prosince 2006 v 18:45 | Cath |  Jak se mám?
Jak už obrázek napovídá - zase si nepřekonatelně užívám. Ve středu mě začaly hrozně bolet zuby. Tedy vlastně, ve středu zatím ještě ne tak úplně hrozně, ale už tu noc nato jsem se moc nevyspala - v dásni mi tepala bolest. Ve čtvrtek přes den to bylo ještě horší, nemohla jsem se věnovat ničemu smysluplnému, jelikož jsem už z toho byla dost zřízená. A ve čtvrtek večer to začalo naplno - bolest se ještě zvýšila a už jsem nemohla ani mluvit, ani myslet, začalo mi být horko, potom zase zima a po tolika hodinách trápení jsem to přestávala zvládat. Začala jsem se třást a brečet a kolem půlnoci mě přemohla naprostá beznaděj. Připravila jsem se na noc beze spánku u televize, která by mě mohla aspoň trochu rozptýlit. To jsem už věděla, že jsem měla jet k zubaři už ten den, ale ještě přes den jsem si myslela, že mám jen podrážděnou dáseň od léčivé ústní vody, kterou používám na stomatitidu, a že to přejde samo. Teď ale nezbývalo, než to nějak přežít do rána a ráno uprosit mého zubaře, aby mě akutně přijmul. A vůbec nic jsem si od té noci neslibovala - jen to, že se budu každé dvě minuty dívat na hodiny s otřesným vědomím, že to vůbec neutíká... Kupodivu se mi ale podařilo mezi třetí a šestou usnout, naštěstí!

Měla jsem už dlouho problémy v jednom místě mezi dvěma zuby, v dásni tam byla díra a asi dva roky to tam pobolívalo. I když jsem na to opakovaně upozorňovala zubaře, a ten mi to tam i dvakrát spravoval, stejně to pořád nebylo ono, ta díra v dásni tam zůstávala dál, čili jsem měla odhalený krček a i část kořene. Měla jsem navíc takové nejasné (nebo spíš celkem jasné) tušení, že celá tahle situace vyvrcholí teď když jsem těhotná, a nemůžu brát žádné léky proti bolesti, čímž je to samozřejmě nesrovnatelně horší než s nimi. Tak nějak jsem si říkala, že se to stane...
A samotná návštěva u zubaře byla naprosto nezapomenutelná - musím říct, že to zatím byla moje nejhorší a zároveň nejlepší zkušenost se zubařem! V ordinaci mého zubaře mi totiž zvedl telefon jeho syn, s tím, že v pátky ordinuje on, a že pokud jsem už dvě noci nespala, že mě samozřejmě přijme a že mám přijít po pracovní době. Nějak jsem se dočkala a usedla na zubařské křeslo.
Nejdřív tedy probereme tu horší stránku: Hned na začátku jsem mu řekla, že jsem hrozný strašpytel a že mi nesmí do toho místa dloubat takovým tím železným bodcem, kterým zubaři zkoumají, kde je a není kaz, protože jinak ho asi kousnu, i když nerada... Když jsem mu vysvětlila co a kde mě bolí, usoudil, že by to chtělo rentgen. Což ovšem nejde, protože jsem těhotná. Bylo ale třeba zjistit, jestli je něco špatně v zubu nebo jen v dásni. Zkusili jsme tedy alternativní metodu - dotknul se zubu studenou gázou a když jsem zakříčela, bylo jasné, že to je v zubu. Bylo třeba odstranit plombu, kterou mezi těmi zuby mám a podívat se co je pod ní, protože jinak to nebylo vidět. Takže jsme se dali do vrtání, které trvalo půl hodiny a při kterém jsme odstranili nejenom starou plombu, ale i rozsáhlý kaz na krčku pod ní, který byl při normální prohlídce téměř neviditelný. Ale tím to neskončilo - pan zubař tam našel ještě zánět nervu a kanálků a bylo tedy třeba vyčistit kanálky. To mi ještě nikdy nedělali, a tak jsem z toho měla hrůzu, navíc ještě potom, co mi o tom kdo říkal (nic hezkého).
V tom "bordelu" (kaz, shnilá dřeň, zánět dásně + crčící krev) ale pan zubař nemohl vstupy do kanálků (kořenů) vůbec najít. Když konečně jeden kořen našel a vstrčil do něj úděsně vypadající věc (asi 3 cm dlouhou čistící vrtulku), sám se u toho dost mračil a říkal, že to už ani není zánět, ale chronický zánět, a že dreň a nerv nejsou jen zanícené, ale téměř v rozkladu, a že něco takového ještě neviděl. Pak se zarazil, a že prý mi to radši nebude popisovat, ale já o ten výklad stála, jelikož mě přirozeně zajímá, co se se mnou děje. Čili to všechno vyhrabal, vyškrábal ven a vyčistil a nakonec našel i další kanálky - u toho jednoho to bylo tak složité, že prý by si zatleskal, že se to tak rychle povedlo, kdyby mohl vyndat ruce z mé pusy. :) Pak se znovu vrtalo, jelikož když se to tam trochu vyčistilo, objevilo se, že kaz je ještě rozsáhlejší než to vypadalo... Po hodině a čtvrt zápasu mi kanálky naplnil nějakou léčivou vložkou, která má zánět vyléčit, zub zacementoval a ještě se zmínil, že kolem toho všeho mám zánět dásně "jako prase" (to jsou jeho slova), ale že tomu se budeme moci věnovat až příště. A objednal si mě za 14 dní a rezervoval si pro mě zase hodinu a půl... Už se nemůžu dočkat...

Tohle všechno se odehrálo s použitím trojnásobné dávky lokálního anestetika a určité množství látky mi vstříknul přimo do kanálku, protože jsem stále ještě cítila takovou tu odporně píchavou zubní bolest, když se mě tam dotknul. To teprve zabralo. Řeknu vám ale, že ten pohled na jehlu, kterou mi hodlal zabořit do kanálku byl příšerný.

Tak a teď ta lepší stránka: hodnějšího zubaře byste nenašli!!! I o jeho otci jsem si vždycky říkala, že je strasně hodný a ohleduplný a nedala jsem na něj dopustit, ale jeho syn ho několikanásobně předčí! To bylo vážně něco neuvěřitelného. Chvílemi jsem si dokonce připadala jako, že vůbec nejsem u zubaře. Zacházel se mnou maximálně jemně. Když jsem mu například řekla, že při tom vrtání bych potřebovala, aby dělal přestávky (čímž jsem myslela, aby tu vrtačku aspoň na dvě vteřiny vypnul a já si mohla uvolnit svaly než je zase zatnu), v pohodě mi vyhověl a dělal přestávky, dokonce třeba i minutu nebo dvě a mezitím si se mnou povídal a vysvětloval mi co zrovna dělá a co bude dělat potom. Dokonce v jednu chvíli vzal i papír a nakreslil mi jak situace vypadá. :) To všechno mimo pracovní dobu. Neustále měnil nástavce na vrtačce, aby našel ten co mi nejvíc vyhovuje (a našel nějaký, který se používá na dětičky, se kterým to jde prý zoufale pomalu, ale já zato byla úplně v klidu...) Když jsem viděla jeho snahu, umiňovala jsem si, že i když to bude bolet, nedám na sobě nic znát, abych mu nepůsobila stres. Chápejte - já jemu! Protože on při sebemenším mém pohybu, třeba i jen pohybu očí se ptal, jestli to bolí a chtěl to nějak řešit. A při tom všem jsem se dozvěděla, že v jeho rodině je už 15. generace lékařů a všichni muži mezi nimi byli vždy zubaři. Čili jeho předci mohli trhat zuby klidně i třeba v 18. století...

Hm - od té hrozné čtvrteční bolesti jsem si naštěstí pomohla, ale ten zánět asi nezmizí ze dne na den, a tak mě zuby bolí dál, ale teď už jen v takových "záchvatech", ne nepřetržitě, což je velká úleva. Pevně doufám, že to jsou jen projevy hojení, ničeho jiného. Za 14 dní uvidím, jestli se to zhojilo a bude se tam dát plomba a nebo jestli se tam dá nová léčivá vložka a bude se ještě čekat. Pevně doufám, že do Vánoc se to celé vyřeší! A očekávám, že ta příští návštěva bude podobně barvitá. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maja Maja | 5. prosince 2006 v 18:29 | Reagovat

A bolel ten zakrok? Ja se bojim zubare jak cert krize, uz jsem u zubare nebyla asi 10 let... :(

2 Cath Cath | 6. prosince 2006 v 15:05 | Reagovat

Cože - 10 let? Tak to opravdu nevím, jak to děláš! Musíš mít silné zdravé zuby...

Jo, jo, ten zákrok bolel, ale horší to bylo předtím v noci, když mi nikdo nemohl pomoct a musela jsem jen čekat na ráno. Vždycky jsem se čištění kanálků bála, ale rozhodně to nebolelo tak jak jsem čekala - naštěstí!!!

3 Pavla Pavla | 12. prosince 2006 v 11:10 | Reagovat

Katko, jsi statečná. Problémy se zubama znám a je to hrozný. Čauky ;o)

4 andrea andrea | 21. března 2008 v 11:03 | Reagovat

to muselo být hrozné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama