
Včera jsem měla opravdu radost z toho, že sněží. Ačkoliv je teď ze mě pecivál a vůbec se mi nechce chodit ven, včera se mi naopak vůbec nechtělo domů když tak krásně sněžilo. Myslela jsem, že se sněhu tuhle zimu snad nedočkáme (tedy kromě té nadílky začátkem listopadu, ale to už je přeci jenom dávno...) - a vida, přece jenom.... Mám z toho vždycky radost jako malý dítě. A vůbec mi nevadilo, že bylo jasné, že to zase hned roztaje, zkrátka sněžilo a byla to paráda, sníh se mi lepil na boty a padal na čepici... Už se těším až bude sněžit příště.
A jaký byly Vánoce? Vážně pohoda nad pohodu. Na pár dní jsem vypadla ze svého obvyklého tempa: přišlo mi, že neustálé plnění úkolů není zrovna na místě, a tak jsme kromě několika kutilských prací nic nedělali, jen koukali na pohádky a hráli hry - tak jak to má být. A musím říct, že jsem z toho měla trochu špatné svědomí, protože den, kdy neudělám žádnou práci, mi připadá skoro až hříšný, nejsem na to zkrátka zvyklá, ale naštěstí se tu najdou takoví jedinci, kteří mi vysvětlí, že jsem pitomá, a že si to mám užít. :) Hehe.

Těsně před Vánoci jsme měli s kapelou koncert na Vánočních trzích v Holešovické tržnici. Byla to akce, která trvala asi 3 nebo 4 dny a my jí celou de facto uzavírali - po nás se začalo bourat pódium. Nebylo tam moc lidí, ale i tak to byl zase zajímavý zážitek. Mimochodem, ta červená skvrna na fotce jsem já, kdyby to náhodou nebylo poznat. :)
O šatnu jsme se dělili s ostatními účinkujícími a před námi vystupoval zrovna nějaký taneční soubor a tak tam bylo všude spousta oblečení, že nebylo ani kam se postavit. Ale důležitý bylo, že tam aspoň bylo teplo, protože venku byla celkem kosa. Navíc jsem si způsobila silné zmodrání prstů u rukou, když jsem neprozřetelně sejmula kovový mikrofon ze stojanu a držela si ho v ruce (mám to tak radši) - pak mi došlo, že to asi nebyl nejlepší nápad... :) No a koneckonců jsem si vyzkoušela jaké to je zpívat v 9. měsíci těhotenství, kdy děloha dost tlačí na plíce i na bránici. Není to úplně ono, ale jde to. Nemůžu se do toho pořádně opřít, protože se nemůžu "dodechnout" a zpevnit... Ještě mě v lednu čeká další koncert, ten bude asi poslední, protože plánovanou Plzeň začátkem února (kdy budu v šestinedělí) budu muset chtě nechtě vynechat.
O šatnu jsme se dělili s ostatními účinkujícími a před námi vystupoval zrovna nějaký taneční soubor a tak tam bylo všude spousta oblečení, že nebylo ani kam se postavit. Ale důležitý bylo, že tam aspoň bylo teplo, protože venku byla celkem kosa. Navíc jsem si způsobila silné zmodrání prstů u rukou, když jsem neprozřetelně sejmula kovový mikrofon ze stojanu a držela si ho v ruce (mám to tak radši) - pak mi došlo, že to asi nebyl nejlepší nápad... :) No a koneckonců jsem si vyzkoušela jaké to je zpívat v 9. měsíci těhotenství, kdy děloha dost tlačí na plíce i na bránici. Není to úplně ono, ale jde to. Nemůžu se do toho pořádně opřít, protože se nemůžu "dodechnout" a zpevnit... Ještě mě v lednu čeká další koncert, ten bude asi poslední, protože plánovanou Plzeň začátkem února (kdy budu v šestinedělí) budu muset chtě nechtě vynechat.
Absolvovala jsem další návštěvu u zubaře a k mému překvapení jsem to zvládla bez umrtvení a mám už trvalou výplní zaplněné všechny kanálky. Prý už v tom zubu nemám žádné nervy, tak by mě to nemělo bolet. Ještě tam ale musím jednou (nekonečný příběh), abych dostala i trvalou plombu. Prošla jsem si i první návštěvou u doktora u Apolináře a poslední kontrolou u mého gynekologa - teď už budu chodit jen do porodnice, jednou za týden a potom dvakrát za týden - zkrátka se to silně blíží (taky mě to čím dál tím víc zatěžuje...). V posledním týdnu před Vánoci se to tu taky netrhlo návštěvami a byla jsem i v divadle - na nejdrsnější a zároveň nejzajímavější hře v Činoheráku, kterou jsem zatím viděla, a která se jmenovala Pan Polštář. Název to má jako nějaká hra pro děti, ale větší nářez (hlavně emoční, prožitkový) jsem v divadle ještě nezažila. Bylo to vážně něco! Člověk měl pocit, že se s z toho sedadla po skončení hry snad nezvedne, tím silným dojmem. Obvykle tam hrají komediální hry, které jsou prodchnuté vážnými vzkazy mezi řádky, které poukazují na různé stránky lidské povahy, ale tady ta komediálnost úplně chyběla a bylo to jen o lidské povaze - a samozřejmě o těch horších stránkách.... Pro diváka, který se v divadle chce jen pobavit, by to vážně nebylo.
Další plány:
29.12. Táta návštěva, Kino
31.12. - 1.1. Cesta k mámě na chalupu, Silvestr
4.1. Kontrola v porodnici
5.1. Zubař
6.1. Koncert v Chuchli
29.12. Táta návštěva, Kino
31.12. - 1.1. Cesta k mámě na chalupu, Silvestr
4.1. Kontrola v porodnici
5.1. Zubař
6.1. Koncert v Chuchli