
Ještě nikdy se mi nesešlo tolik věcí, které by mě rušily ze spánku jak zrovna teď, když vypadám jako sud a podobně se i cítím. Večer si lehnu do postele (s podivným očekáváním co mě zase čeká) a když začnu trochu usínat, mrňous se zrovna vzbudí a začne usilovně mávat ručičkama a nožičkama a zkoušet, jestli by nenašel ještě nějaký kout v mém břiše, kam si ještě nesáhl. Takže jeho prstíky cítím všude možně, například i na zádech. Často se taky rozhodne, že to je ten správný čas začít mi šlapat po vaječnících, a že to bolí, nemusím zdůrazňovat. Jednou mě dokonce v noci kopl do ledviny tak silně, že mi vyrazil dech a myslela jsem, že mě snad i nějak zranil, než bolest začala ustupovat. To mě samozřejmě vzbudí, protože když vám někdo chodí v břiše, zkrátka se nedá usnout.
Když už se potomek unaví a smíří se s tím, že teď bude poloha "naležato" a přestane sebou házet, začne manžel chrápat, takže se musím opět uvolnit z pracně zvolené spánkové polohy, kterou je potomek ochoten akceptovat, a do manžela šťouchnout, aby byl klid. Netrvá dlouho a vzhledem k tomu, že všechny moje tkáně jsou teď nafouknuté jako houba a vše je jaksi větší a tím pádem, je všude míň místa, začnu chrápat sama, i když normálně nechrápu. Navíc se mi teď v krku usídlil nějaký neřád (prý vir, bakterie nebo plíseň), který mi zanáší krk vším co tam být nemá, ale teď se to nedá léčit, když nesmím téměř žádné léky. To dělá situaci ještě horší, ale nezbývá mi než brát to jak to je. Když tyhle všechny fáze usínání zvládnu, konečně usnu.
Tím to ale nekončí, že ano. Minimálně šestkrát za noc jdu ještě na wc, protože potomek se už zase zlobí, že má málo místa. Ve spánku mi ale pravidelně tak ztvrdnou klouby na rukou a v zápěstí, že chvíli zápasím s tím se z postele vůbec zvednout - břišní svaly nejsou teď k ničemu, a tak se musím zvedat na rukou, což ovšem s těmi zatuhlými bolavými a oteklými klouby a prsty jde dost blbě. Každou noc hledám nějaký lepší způsob jak se o ruce opřít, aniž by to bolelo (bez šance na úspěch). A když už nemusím na wc, miminko spí, nikdo nechrápe, pro změnu mě budí bolest v kyčlích!!! S těmi mám problém už asi měsíc. Jelikož jim nemůžu poskytnout tu správnou úlevovou polohu (protože to bych zalehla mrňouse), tak se v noci stále napínají, až začnou bolet, vzbudí mě to a chvíli přemýšlím, jak to udělat, abych s nimi pohnula a jak si lehnout, abych mohla dál spát - existují totiž teď jen dvě polohy, ve kterých se dá spát - na levém nebo na pravém boku, nic mezi tím. A obě jsou pro kyčle destruktivní. Bolest přejde docela jistě, když si lehnu na záda, ale v té poloze dlouho nevydržím, ani jednomu z nás se to nelíbí. Když už mě ale kyčle vzbudí za 20 minut po šesté, nezbyde než se vzdát spánku a sednout si do polosedu na posteli a čekat až bolest zmizí, potom se zase chvíli dá spát, než mě vzbudí další z právě probrané řady budících faktorů...
Čili, ten poslední měsíc, to bude asi hotová noční bojovka!
No nazdar... Tak už asi chápu, proč to chce mít každá co nejdřív za sebou... A pak že je těhotenství fyziologická záležitost:-). A ty tu popisuješ samý nepříjemnosti:-(. Nakonec se po porodu vyspíš snad i líp... aspoň bezbolestně... Držím pěsti.