
V posledních dnech jsem opět zajata krasobruslením. Ne že by se tedy teď zrovna daly sledovat nějaké aktuální přenosy, ale konečně jsem se po 8 měsících dostala k tomu zpracovat videokazety z Olympiády a z mistrovství Evropy ze začátku roku. Čekaly celou tu dobu, až budu mít čas z nich vybrat to nejlepší a to si schovat. Po osmi měsících si ovšem už moc nepamatuju, které jízdy byly nejlepší, a tak si to musím celé prohlédnout znova - a to je něco hodin materiálu. Každopádně se mi ujasnilo, že po odchodu Anissiny s Peizeratem se mi nejvíce líbí a jsou mi svým podáním nejbližší Belbinová a Agosto (tedy alespoň mezi tanečními páry...). Bohužel jsem zjistila, že se mi někam ztratila exhibice z olympiády, což mě vážně mrzí, ale zkrátka není a nebude. :(
Kromě toho jsem dokončila paměti z letošních Alp a ověřila jsem si, že takový popis dovolené je vážně užitečný. Dokud jsem totiž nezačala to vyprávění psát, měla jsem jen matnou představu, co jsme tam vlastně všechno zažili a na tu dovolenou jsem vzpomínala jako na "takovou dovolenou na horách". Až díky tomu vyprávění se mi všechno vrátilo v barvách a teď naopak musím říct, že to byla povedená dovolená na horách, která se od těch ostatních dost lišila, ostatně ony dovolené většinou jsou každá jiná... A tyhle vyprávění pomáhají tomu, aby vše nesplynulo v jeden chuml. Brzo sem tedy přibyde nová rubrika se zážitky z dovolených.
Takže mi ubylo něco restů. Navíc jsem se těšila, že bude zkouška, která se ovšem opět nekonala, i když mám připravených 5 nebo 6 nových písniček, na kterých bysme měli pracovat. Tenhle podzim je to ale časově nějak zamotané - nemůžeme se sejít... Přitom některé ty písně by vážně mohly být dobré a mít ten správný šmrnc.
Novinky o miminku jsou taky. Na prohlídce mi mimčo přeměřili - a že prý je tak veliký jak by mělo. Váží už 1,80 kg, což mě docela překvapilo, ale ještě víc mě děsí představa, že by mělo do porodu přibrat ještě asi 2 kg. Je tohle vůbec možné? Nehledě na to, že mi tak 3x denně v břiše škytá a to je trochu na nervy - takové pravidelné ťukání, furt a furt.. :) Často si říkám: "To jsou nápady - mít někoho zavřenýho v břiše..." Je to zkrátka hrozně neobvyklá věc (pro mě) a i když je to úplně přirozené, vždycky se tomu budu divit.
Jak se mi krátí seznam úkolů a nedodělávek, tak i přesto, že jich tam zbývá ještě dost a dost, zjistila jsem jednu věc: když totiž nežiju s vědomím, že se musí udělat to a ono (a jde o to co víc spěchá), cítím se divně. Jsem na to už tak zvyklá, že klidné situace ve mě vzbuzují podivný pocit vzduchoprázdna. Přitom dřív jsem nejraději trávila čas tak nějak volně a náhodně, když se nic nemuselo. Teď když nemám žádný plán, cítím se nejistě a připadá mi, že je něco špatně. Potřebuju nějaký plán. Alespoň plán, který říká: dnes se nic nedělá. Při té příležitost jsem zjistila druhou zvláštní věc - že totiž když nedělám více věcí najednou a věnuju se jen jedné izolované činnosti, rovněž se cítím nepřirozeně. Obvykle dělám alespoň dvě věci najednou a to mi připadá v pořádku. Například: pomáhám s pokládáním lišt + vařím, cvičím + koukám na film, učím se + poslouchám nové písně, žehlím + zpívám, uklízím + telefonuji, atd.(Samozřejmě, že jsou činnosti, které se nedají kombinovat a člověka plně vytíží, to je jasné... O to tu ale teď nejde.) Často přebíhám od jedné věci k druhé.
Každopádně, stejně se nemusím bát, že by mi někdy došla práce (zvláště v blízké budoucnosti to bude jedině horší a náročnější). Ale teoreticky/psychologicky mě to docela zaujalo. Dost velké procento populace je na tom totiž určitě stejně jako já.
Co mě čeká:
24.11. Příprava těst na cukroví
25.11. Návštěva babičky, Festival Žižkov meets jazz
26.11. Pečení cukroví
27.11. Doučování angličtiny
28.11. Nákupy dárků
30.11. Vyzvednutí nových rolet, Španělština
1.12. Předporodní kurz
24.11. Příprava těst na cukroví
25.11. Návštěva babičky, Festival Žižkov meets jazz
26.11. Pečení cukroví
27.11. Doučování angličtiny
28.11. Nákupy dárků
30.11. Vyzvednutí nových rolet, Španělština
1.12. Předporodní kurz