close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsem děsně pilná!

22. října 2006 v 12:36 | Cath |  Jak se mám?
A nejenom já - se mnou jsou pilní i další členové rodiny. Jinak to ani nejde - trochu nás teď tlačil čas, protože při rekonstrukci dětského pokoje jsme měli převrácený celý byt a bylo třeba ho uvést zpět do obyvatelného stavu a to do tohoto pátku (vysvětlím později). Všude po bytě totiž člověk zakopával o skřině (které čekaly na zpětné nastěhování do pokojíčku) i o různé nářadí, náčiní, či čtyřmetrový srolovaný koberec, který nám blokoval troje dveře. Bylo třeba ho položit a olištovat, aby se pokojík stal konečně použitelným. A Michal teď k tomu neměl zrovna dvakrát času, takže jsme využívali každou volnou chvíli a vypadalo to asi takhle: minulá neděle malování, pondělí pokládání koberce, úterý + čtvrtek lištování a v pátek nastěhování nábytku.

Tyhle činnosti obstarával hlavně Michal a táta, ale já jsem se na ně samozřejmě jenom nedívala. Na mě bylo nejenom ořezávání koberce a řezání výplně do lišt, které jsme dělali s Michalem společně, ale hlavně úklid, mytí skříní a podobně. Do pokojíku totiž přijdou 20 let staré skříně, které jsem používala ještě já jako dítě. Alespoň do doby, než bude třeba pokojík přestavět na "žákovský".
To zpětné nastěhování bylo třeba zvládnout do pátku, protože Michal bude od nynějška nějakou dobu "imrvére" v práci a já bych tady přes to musela skákat ještě dalších 14 dní nebo kdovíjak dlouho a to by bylo mírně řečeno dost nepohodlné.

Aby toho nebylo málo, zbývající čas jsem strávila dalším lítáním po doktorech kvůli mému milému draslíku. Doktoři mi prověřovali funkci ledvin, protože nikdo nechápe kam se tolik draslíku ztrácí. No - a na nic se nepřišlo (každopádně je ale fajn vědět, že ledviny fungují bezvadně). Takže to uzavírám jako potvrzenou záhadu, budu jíst denně zvýšené dávky tabletek draslíku a zajdu na občasnou kontrolu hladiny, aby se včas zjistilo, kdyby začala klesat až do nepatřičně nebezpečných hlubin. Do toho se musely zvládnout ještě 2 oslavy narozenin - babičky a táty, které se obě konaly u nás, mezi těmi rozházenými skřiněmi. Nebo jsem absolvovala návštěvu zubaře, kde jsem málem přišla o nervy, bylo to pěkně hnusný, i když vím, že si to dělám ještě horší tím, že se tak strasně bojím a na zubařském křesle tiše kvílím. Začala jsem jednu známou navíc doučovat angličtinu, měla jsem na celodenní návštěvě kamarádku s dítětem... a tak. Zkrátka - tak jako je u mě obvyklé. Ale docela se těším, že příští týden budu mít větší klid - tedy alespoň to zatím tak vypadá.

Jo - a aby nedošlo k mylnému dojmu - práce v pokojíku tímto nekončí, ještě čekají další kroky... a je jedině dobře, že některé z nich zvládnu úplně sama, to se teď hodí, když budu téměř slaměná vdova... ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama