
Jak vidíte, mám psa. Půjčeného nebo spíše svěřeného do opatrování, na týden. Panička s páníčkem a s dětičkama jsou na dovolený a tak se Peggy ubytovala u nás. A musím říct, že hodnějšího psa jsem ještě nepotkala. Je prostě neuvěřitelně hodňoučká!!! Okamžitě pochopila, kde má místo, že u nás není na návštěvě, ale že u nás bydlí. Loudí jenom trochu, poslouchá rozkazy... No prostě tomu skoro nevěřím. Jen jedině snad - celé dny chce hladit. Kdyby jí člověk hladil od rána do večera, vůbec nic by proti tomu nenamítala. Neustále za mnou chodí a strká mi hlavu do ruky, upřeně na mě kouká (tak dojemně jak to umí jenom psi) a chce hladit. Strávím tím docela dost času. :)
Takže to většinou vypadá asi takhle:

Pro mě je to trochu vzpomínka na dobu, kdy jsem měla vlastního pejska Bublu (jezevčík), která ale už asi 4 roky nežije. Peggy je ale dost jiná. Bubla měla několik charakteristických psích vlastností: milovala jídlo, milovala míček, strašně ráda chodila ven. Zatímco Peggy - jídlo sice miluje, ale míček jí skoro nic neříká (co je to probůh za psa???) a když ji připnu na vodítko, že jdeme ven, poslušně stojí a čeká až otevřu dveře, nic to s ní nedělá. Žádné nadšení. Bubla v tu chvíli zuřivě skákala na dveře a mohla se zbláznit radostí.
Kromě toho - začala reorganizace dětského pokoje. Tedy aby bylo jasno - původního mého dětského pokoje, který se nyní přemění v pokoj miminkovský a bude v něm bydlet úplně nový člověk. To ale znamená vyndat a přebrat strašně moc věcí, které byly prozatím v pokojíčku uloženy. Takže se asi tak tisíckrát za den pro něco sehnu nebo provádím jinou gymnastiku a večer mě bolí celé tělo. Kromě toho si celé dny lámu hlavu "Kam s tím?". Musím být kreativní a hledat a vytvářet nová místa pro spoustu věcí či některé věci vyřazovat. Už se to ale snad chýlí ke konci. Dnes nebo zítra by tahle první fáze mohla být hotova.
A byla jsem se též podívat v další porodnici, abych měla Apolináře s čím srovnat. Viděla jsem tedy porodnici v Podolí a Apolinář vyhrál na celé čáře. Tam se zkrátka cítím dobře a intuice mi říká (přímo řve), že to je přesně to správné místo pro mě. Zkrátka není co řešit, půjdu tam. Podolí mi přijde moc mohutné a ponuré a péče je v obou více méně srovnatelná, alespoň tedy v tom, na čem zrovna mě záleží. (Pro někoho samozřejmě můžou hrát roli úplně jiné věci.).
Cathlin:Já měl mix jezevčík a kokr.Dnes je ze mne alkoholik.