
Okolnosti se sešly a vyrazili jsme na výlet do Olomouce. Bydlí tam jedna moje kamarádka, se kterou se známe, no vlastně už to je několik let (ale zatím byla vždy ona v Praze a já za ní v Olomouci nikdy), a navíc jsem byla zvědavá na Olomouc jako takovou. Všichni o ní básní... a je prý stejně stará jako Praha. Takže jsem našla nějaký levnější hotel, koupila lístky na vlak a jelo se. A celé to bylo o dost příjemnější než jsem vůbec čekala.
Zastavím se u třech klíčových témat. Vlak, hotel a město (s podkapitolou Věž). A v článku bude nejspíš celkem dost fotek. :)
Zastavím se u třech klíčových témat. Vlak, hotel a město (s podkapitolou Věž). A v článku bude nejspíš celkem dost fotek. :)

Píšu totiž vlak, ale ve skutečnosti to byla moje první (a na dlouhou dobu asi i poslední) cesta pendolinem. Samozřejmě jsem si nemohla odpustit vtípky ve smyslu: dojedeme vůbec?, ale všechno fungovalo perfektně, jelo se jako po másle a člověk se nemohl zbavit pocitu, že je v letadle. Nejen díky "letadlovému" vzhledu interiéru, ale i díky tomu, že z reproduktorů nás vítali "na palubě". Nejvíc jsem se nasmála, když při zpáteční cestě se před Prahou ozvala Smetanova Vltava a teprve potom nám oznámili, že za chvilku zastavíme v Praze na hlavním nádraží. Zkrátka, i samotná cesta byl zážitek.


Další zážitek bylo ubytování v hotelu. Hotel se jmenoval Gól, ale i přesto mě překvapilo, že je umístěn v dolní části fotbalové tribuny. :) Vtipné, ne? Na druhou stranu - komu se jen tak podaří přespat na tribuně, že... Pokoje tam ale byly pěkné a celkově to mělo slušnou úroveň. A navíc to bylo blížko do centra. Ráno nás budilo pinkání tenisových míčků - zkrátka, vše bylo poměrně neobvyklé.

Při procházkách městem jsem si málem ušoupala nohy, ačkoliv jsme toho ušli dost málo. Mě ale unaví i pouhé 3 km, které musím ujít pěšky a bez přestávky. Takže jsem z města viděla jen opravdu to nejdůležitější. Ale i to se mi dost líbilo. Zvláštní je neobvyklý počet kašen - kamkoliv člověk dojde, je tam minimálně jedna kašna. :) Tady je pár obrázků Olomouce: alespoň těch, které se mi z těch co jsem tam udělala, líbí. Město mě vážně překvapilo - nečekala jsem, že bude tak krásné. Jenom jsem zírala. Nehledě na to, že jsem si užívala ten klid a pošmurnou deštivou náladu. Tolika klidu na ulicích v Praze, natož v centru, je snad jen jednou v roce - a to na Štedrý večer.
Caesarova kašna s radnicí na Horním náměstí v pozadí

Hrnčířská ulice

Vstup do kostela Zvěstování Panny Marie na Dolním náměstí

Kousek Olomouckého úžasného orloje s neopakovatelnými komunistickými postavičkami z dělnické třídy. Naprostá rarita!

A nakonec - presbytář v katedrále sv. Václava (takhle vypadal i ve skutečnosti - vše kolem tmavé, jen oltář osvětlený).


Nakonec přišla třešnička na dortu. Totiž jako poslední jsme navštívili vyhlídkovou věž u kostela sv. Mořice. Zážitek to byl infarktový. První část cesty ještě šla, protože vedla po kamenném točitém schodišti, kde si člověk připadal celkem stabilně. Ovšem - poté jsme museli schodiště opustit, jelikož výš nevedlo, a přesunout se do horní části vedlejší věže, kde bylo třeba vystoupat ještě výš. A tam to začalo. Museli jsme chodit buď po nepříliš nových prknech tvořících podlahu zavěšenou ve velmi velké výšce, a nebo (a těžko říct, co bylo horší!) jsme lezli po schodech tvořených úplně průhlednými schody z kovových roštů. Člověk si na nich připadal jako zavěšený jen tak v řídkém vzduchu! Tyhle schody stoupaly v takovém sklonu do takové výšky, že jsme všichni měli závrať. Navíc ten otřesný nevyhnutelný pohled dolů!!! Na tyhle věci zase tolik netrpím, ale tohle bylo vážně něco. A nakonec člověk vylezl na střechu věže, pokrytou ledabyle položenými asfaltovými pásy. UF! Ale ten výhled!
(Pod těmito schody byla nevímkolikamnohometrová zející díra!!!)

(Ty fleky na fotkách, to jsou bohužel kapky na objektivu - poněkud nám pršelo... Je třeba si je tak trochu odmyslet a nenechat si zkazit dojem.)


Ahoj, jakej byl dnešní oběd?:-)... Jinak, musím zdůraznit: Mořická věž NEBYL můj nápad, hehehehehe:-):-)... Jinak na jedné té vyhlídkové fotce mám taky kapku, to se fakt nedalo uhlídat... Snad zítra spáchám taky článek, dnešek trávím v práci. Těším se na všecky fotky, pošli mi je prosím...