
Další den a další výborný výlet. Chtěli jsme si obhlídnout některé z krkonošských vodopádů, ale nakonec to dopadlo trochu jinak. Pečlivě jsem podle mapy vybírala jen ty vodopády, ke kterým dokázu dojít pěsky, tedy ty co jsou hodně blízko k nějaké silnici. Skoro nic totiž neujdu, o tom jsem tu už mluvila. Nehledě na to, že nějaké vysokohorské túry jsou teď naprosto vyloučené. Takže jsme se rozhodli pro Huťský vodopád a pro Pančavský vodopád. V Krkonoších je vodopádů celkem dost, ale tyhle byly blízko. Nejprve jsme se vydali k tomu Huťskému. Cesta šla mírně do kopce lesem, kolem teklo tolik potoků, že jsem se nestačila divit. A zanedlouho byl před námi. Nebyl kdovíjak vysoký a vlastně to nebyl ani v pravém slova smyslu vodopád - voda stékala po kamenech z hodně příkré stráně. A k tomu všemu se přístupová lávka k němu opravovala, takže jsme se nemohli jít podívat blíž. Ale to neva, mě se v lesích líbilo i tak. Normálně si lesů užívám na kole (a to teď nejde), takže jsem byla ráda, že jsem si tu lesní vůni a náladu mohla vychutnat alespoň pěšky.
Huťský vodopád:

A tohle se podařilo vyfotit cestou - jeden z mnoha potoků, některé křižovaly cestu.

Potom jsme hodlali přejet nad Horní Mísečky, kde končí silnice, tam nechat auto a jít se podívat k onomu Pančavskému vodopádu, který má býti nejdelším vodopádem u nás. Jenže vyskytla se čára přes rozpočet. Až na konec silnice se nedalo dojet, díky zákazu vjezdu (kdybysme v té chvíli věděli, že tam jezdí autobus, určitě bysme toho využili!!!). Takže jsme nechali auto v Horních Mísečkách a řekli jsme si, že když už jsme tam, přece jenom se půjdeme někam podívat, v rámci mých možností. A vybrali jsme si cestu vedoucí přes Vrbatovu boudu právě k tomu vodopádu, co kdybychom tam náhodou došli, i když to bylo naprosto vyloučené. No - abych to neprodlužovala. Došli jsme krásnou lesní cestou...
Cesta:

... až k Vrbatově boudě, odkud byl krásný rozhled kolem dokola:

A tam jsme brzo zjistili, že jelikož už je k večeru, je docela zima (mohlo být tak 10 stupňů). Větrovka přišla vhod a později přišla na řadu dokonce i kapuce:

A jak se ukázalo, náš plán ohledně Pančavských vodopádů by tak jako tak vzal za své, jelikož tam nevedla cesta:

Prostě "smůla", ale to vůbec nevadilo, protože i tak byl ten výlet výborný. Nedošli jsme sice zrovna tam kam jsme chtěli, ale krkonošská příroda nemá chybu ať už u vodopádů nebo jinde. Je možné, že jsem si toho dřív nevšimla? No jo, já vím: ostuda...