
Pokusím se shnout zbytek výletů do jednoho článku - tedy pokud to půjde. Takže dnes nás čekají Jánské Lázně, zámek Slatiňany, hrad Český Šternberk, houbaření a rybaření. Když na to tak koukám, skoro mě udivuje, že jsme toho tolik za ten týden stihli, a vůbec jsme se přitom nehonili.
Jánské Lázně
Tenhle výlet byl velmi krátký, spíš jen taková zastávka. Znám lázně v zimě - už několikrát jsem tam byla lyžovat. Nejdřív jako malá holka (mohlo mi být tak 8,9,10?) a zrovna tady jsem lyžování přišla na chuť, i když mě naši nutili lyžovat i roky předtím a vždycky to bylo provázeno hrozným řevem "týraného" dítěte. A tady se to konečně povedlo. Jinak si samozřejmě z města vůbec nic nepamatuju, takže mě docela překvapilo, když jsem se tam před několika lety dostala podruhé, že jsou to skutečné lázně, s lázeňskými domy a kolonádou. A teď jsem si je prohlídla i v létě, jsou ještě hezčí než v zimě.
Jánské Lázně
Tenhle výlet byl velmi krátký, spíš jen taková zastávka. Znám lázně v zimě - už několikrát jsem tam byla lyžovat. Nejdřív jako malá holka (mohlo mi být tak 8,9,10?) a zrovna tady jsem lyžování přišla na chuť, i když mě naši nutili lyžovat i roky předtím a vždycky to bylo provázeno hrozným řevem "týraného" dítěte. A tady se to konečně povedlo. Jinak si samozřejmě z města vůbec nic nepamatuju, takže mě docela překvapilo, když jsem se tam před několika lety dostala podruhé, že jsou to skutečné lázně, s lázeňskými domy a kolonádou. A teď jsem si je prohlídla i v létě, jsou ještě hezčí než v zimě.

Zámek Slatiňany
To byl jeden z výletů, které jsme podnikli už ne z Krkonoš, ale ze Sázavy. Nebo vlastně při přejezdu z jednoho místa na druhé. A dalo by se říct, že jsem tam jeli naprosto neinformovaní, takže nás čekalo překvapení. K tomu výletu jsem si totiž nestačila nic moc přečíst. Očekávala jsem obvyklou prohlídku krásného zámku, skvěle opraveného a udržovaného. Doslova jsme tam "doběhli" na poslední chvíli, za poslední prohlídkou dne se právě zavíraly dveře a paní v kase byla na odchodu, ale ještě se nám podařilo připojit se k poslední prohlídce. Jen co jsme vstoupili do první místnosti, překvapila mě silná vůně koní a vitríny s vycpanými koňmi a podobnými exponáty. Měla jsem za to, že snad to je jen v té jedné vstupní místnosti, ale co to - celý zámek je věnovaný koním. Expozice v něm se nazývá Hippologické muzeum. Dokonce prý staré kusy nábytku a podobně tento zámek měnil s ostatními zámky za cokoliv, co mělo nějakou souvislost s koňmi. Jedná se o největší evropskou sbírku exponátů s koňskou tématikou. První část prohlídky byla pro mě nejzajímavější - a nazvala bych ji částí veterinární. Byly tam ukázky orgánů, nemocí, ortopedických podkov, embryí, veterinářských nástojů, obrazy s námětem práce veterinářů... Ohromně zajímavé. V další části zámku jsou spíše obrazy a vycpaní koně, sedla, dobové ozdobné postroje a například i ukázka pošťáckého koně. K tomu všemu patří hřebčín a velký park se sbírkou dřevin. A celé to prostředí působí mile a laskavě. Jen ten kastelán, který stál u brány a čekal až všichni účastníci poslední prohlídky opustí nádvoří, aby mohl zamknout, mě trochu znervózňoval. :)
To byl jeden z výletů, které jsme podnikli už ne z Krkonoš, ale ze Sázavy. Nebo vlastně při přejezdu z jednoho místa na druhé. A dalo by se říct, že jsem tam jeli naprosto neinformovaní, takže nás čekalo překvapení. K tomu výletu jsem si totiž nestačila nic moc přečíst. Očekávala jsem obvyklou prohlídku krásného zámku, skvěle opraveného a udržovaného. Doslova jsme tam "doběhli" na poslední chvíli, za poslední prohlídkou dne se právě zavíraly dveře a paní v kase byla na odchodu, ale ještě se nám podařilo připojit se k poslední prohlídce. Jen co jsme vstoupili do první místnosti, překvapila mě silná vůně koní a vitríny s vycpanými koňmi a podobnými exponáty. Měla jsem za to, že snad to je jen v té jedné vstupní místnosti, ale co to - celý zámek je věnovaný koním. Expozice v něm se nazývá Hippologické muzeum. Dokonce prý staré kusy nábytku a podobně tento zámek měnil s ostatními zámky za cokoliv, co mělo nějakou souvislost s koňmi. Jedná se o největší evropskou sbírku exponátů s koňskou tématikou. První část prohlídky byla pro mě nejzajímavější - a nazvala bych ji částí veterinární. Byly tam ukázky orgánů, nemocí, ortopedických podkov, embryí, veterinářských nástojů, obrazy s námětem práce veterinářů... Ohromně zajímavé. V další části zámku jsou spíše obrazy a vycpaní koně, sedla, dobové ozdobné postroje a například i ukázka pošťáckého koně. K tomu všemu patří hřebčín a velký park se sbírkou dřevin. A celé to prostředí působí mile a laskavě. Jen ten kastelán, který stál u brány a čekal až všichni účastníci poslední prohlídky opustí nádvoří, aby mohl zamknout, mě trochu znervózňoval. :)

Hrad Český Šternberk
Tam už jsem taky jednou byla, ale tenkrát bylo málo času a nemohli jsme jít dovnitř, takže tentokrát jsem si hrad prohlédla se vším všudy. A co mě potěšilo je, že hrad i dnes po téměř osmi stoletích stále patří rodu Šternbergů, a přestávek ve vlastnictví, kdy hrad patřil někomu jinému, bylo jen velmi málo. Navíc pan Zdeněk Šternberk, který si hrad pamatuje ze svého dětství, kdy se na hradě žilo, se snaží vnitřní prostory uzpůsobit tak, jak vypadaly tehdy, když byly obývány. Tedy žádné umělé expozice, místnosti mají působit dojmem, že by tudy klidně mohl projít někdo z obyvatelů. Takže například v jídelně je stůl prostřený k obědu... :) Šternbergové na hradě navíc dosud žijí, i když samozřejmě ne v částech, které jsou součástí prohlídky. A ten vnitřek stojí za to, prostory jsou opravdu úchvatné. A ještě jedna zajímavost - pan Z. Šternberg v době znárodnění o hrad přišel, ale dovolili mu sloužit na hradě jako kastelán...
Tam už jsem taky jednou byla, ale tenkrát bylo málo času a nemohli jsme jít dovnitř, takže tentokrát jsem si hrad prohlédla se vším všudy. A co mě potěšilo je, že hrad i dnes po téměř osmi stoletích stále patří rodu Šternbergů, a přestávek ve vlastnictví, kdy hrad patřil někomu jinému, bylo jen velmi málo. Navíc pan Zdeněk Šternberk, který si hrad pamatuje ze svého dětství, kdy se na hradě žilo, se snaží vnitřní prostory uzpůsobit tak, jak vypadaly tehdy, když byly obývány. Tedy žádné umělé expozice, místnosti mají působit dojmem, že by tudy klidně mohl projít někdo z obyvatelů. Takže například v jídelně je stůl prostřený k obědu... :) Šternbergové na hradě navíc dosud žijí, i když samozřejmě ne v částech, které jsou součástí prohlídky. A ten vnitřek stojí za to, prostory jsou opravdu úchvatné. A ještě jedna zajímavost - pan Z. Šternberg v době znárodnění o hrad přišel, ale dovolili mu sloužit na hradě jako kastelán...


No a kromě toho jsme byli na houbách a našli docela slušný úlovek (na to jak krátký výlet do lesa to byl) - pravé hříbky, bedly a hromadu kotrčů, které sice působí nejedle, ale jsou jedlé a dobré. Těch bedel bylo v lese tolik, že nebylo možné je ani všechny sesbírat. Bylo ale před víkendem, takže nepochybuju, že je našli víkendoví houbaři.

A byli jsme na rybách. Já tedy nerybařím, ale Michal jo a shodou náhod jsme na Sázavu měli rybářský lístek, takže jsme vyrazili na ryby jednou, dvakrát a nakonec i potřetí. K překvapení nás obou. Na druhou stranu - co odpočinkovějšího si člověk může představit, že? Vždycky jsem měla pocit, že bych se při sezení u prutů unudila k smrti, ale vyvedlo mě to z omylu. Za prvé je to věda a za druhé se pořád něco děje. Měla jsem s sebou knihu, ale ani jednou jsem se k ní nedostala. :)

A Michal ma dovolenou??