close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hrad Točník, bitva na Vítkově a rybaření na Berounce

7. července 2006 v 12:16 | Cath |  Jak se mám?
Hm... Nějak nestíhám psát články. Mám jich v rukávu několik, ke kterým jsem se nedostala, potřebuju se k nim totiž dostat doma, abych mohla zařadit fotky a citace, které s sebou běžně nenosím. No a doma času zrovna moc netrávím... Tak snad brzy.
Takže dneska o těch volných dnech, jichž se nám dostalo díky věrozvěstům a mistru Janu Husovi. Díky našim známým (Hance a Ondrovi) jsme nezůstali v Praze, jak to původně vypadalo, ale jeden den nás vytáhli na hrad Točník, kde se konala rekonstrukce bitvy na Vítkově a druhý den jsme jeli rybařit na Berounku.

Takové to historické minimum, které se člověku marně snažili vštípit do hlavy na základní škole, když ještě průměrné dítě opravdu nemá smysl pro historii, jenom stěží pochopí historické souvislosti bitev a význam panovníků, jsem samozřejmě od té šesté třídy zapomněla a jelikož jsme se o to nikdy nezajímala, byla pro mě bitva na Vítkově jen položkou v seznamu bitev, které jsme "museli umět", samozřejmě i s letopočtem. A při takovýhle příležitostech nějaké ty vědomosti člověk snadno zase získá. Takže už vím, proč stojí socha Žižky na Vítkově, kam se občas chodím procházet, protože to je ode mě co by kamenem dohodil. Došlo mi, že to není náhoda. Stejně jako mi došlo, že ten slavný Vítkov, to je právě ten kopec, kam se chodím procházet. No, ehm, pozdě ale přece. A jak bylo na Točníku řečeno: bez dobití Vítkova nebylo možné dobíti Prahu. Samozřejmě jsem ani nevěděla, že husité, vedení Janem Žižkou, opevnění na Vítkově, byli v takové menšině oproti armádě Zikmundově, a že byli o tolik hůř vyzbrojeni - místo brnění jen štíty a místo zbraní praky, sudlice, cepy a další harampádí. Kromě toho to nebyli žádní vojáci, ale veškerý prostý lid, který nechtěl Prahu vydat do rukou Zikmunda. A přesto vyhráli, poté co to s nimi už začalo vypadat bledě, a poté co dorazila pomoc dalších dobrovolníků z Prahy. Alespoň takhle to tedy předvádělo několik desítek historicky odděných bojovníků na Točníku. Toť vše co se mi podařilo pochytit z průběhu boje, na který jsem pořádně neviděla, a z komentářů k boji, které jsem pořádně neslyšela. :-)
Mimochodem, tohle je velmi zajímavé:
Kromě toho mě ovšem na hradě čekalo ještě jedno nečekané překvapení. Kráčím si takhle po nádvoří a nejednou cítím cosi pod lopatkou a ozve se za mnou: "Vzdej se nebo střelím". A když se otočím - vidím bubeníka z naší kapely v dobovém kostýmu, jak nese buben a přívětivě se na mě usmívá. Inu, nebubnuje jen v naší kapele. Ten člověk hudbou žije a na hradě bubnoval jako člen historické kapely, hrající na historické nástroje. Když se podíváte na horní obrázek, tak ti tři barevní lidé stojící pod zdí hradu, to jsou oni. :)
Kromě toho byly na hradě samozřejmě další atrakce. Jelikož bylo ale horko a já si zapomněla klobouk, nebylo možné tam vydržet déle než ty 3-4 hodinky. Hrad se samozřejmě nachází na kopci, a už samotný výstup mě úplně odrovnal. V mém současném stavu, kdy mě unaví i cesta pro brambory do zeleniny, to byla pro mě vrcholová záležitost. S Hankou, která je v sedmém měsíci, jsme si mohly notovat. Stínu bylo poskrovnu a slunce taky udělalo svoje. Takže jsme dopochodovali zpátky pod kopec a vyrazili domů. Vrátila jsem se tak vyřízená, že jsem mohla akorát spadnout na gauč, nehýbat se a spát.
Druhý den jsem vážně přemýšlela, jestli mám nebo nemám s nimi jet na ryby. Nakonec jsem ale jela a strávila den, který mi nápadně připomínal doby, kdy měl člověk času moře, nic neřešil, polehával u vody, klábosil s kámoškama a flákal se. A ještě si připadal, že "něco dělá". Totiž, já samozřejmě ryby nechytám, chytají je Michal a Ondra. A my dvě jim jen občas děláme společnost přesto, že "ženský na rybách, to přináší smůlu". (Ovšem to že nic nechytnou ať tam jsme a nebo nejsme, to se před nimi snažíme taktně tajit.) Takže jsme strávili nějakou dobu pod vrbama u břehu, potom jsme se přesunuli k známému jezu v Černošicích (odtud foto), a nakonec jsme se nechali snést na loďce ke skále pracovně zvané Kazín nebo Tetín, teď si nejsem jistá. A celou tu dobu naši kluci nahazovali, napichovali návnady a další udělátka, která mají ryby donutit se zakousnout do háčku, a láteřili, že v tomhle horku ryby prostě neberou. Tuhle činnost vydrželi dělat celých asi 6 hodin, zanoření po pás ve vodě. No, ten pohled brzo omrzí, a tak jsem ten čas využila ke čtení a k debatám o těhotenství, dětech, práci, vlacích, rybách, vztazích, o tom, jestli támhleta paní má nebo nemá vrchní díl plavek a podobně. A překvapivě: docela jsem si odpočinula!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 flirt flirt | Web | 17. června 2015 v 16:34 | Reagovat

Je mi líto, ale, podle mého názoru, Jste na omylu. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama