Takže: jsem zpět v pracovním procesu. Samozřejmě: ještě jsem se ani nestihla zmínit, že na dovolené jsem nastydla a po návratu do Prahy se mi to změnilo v docela slušnou chřipku, takže jsem zůstala doma (jsem teď radši opatrnější). Na dovolené jsem vlastně měla jenom rýmu (řeknu vám - člověk si připadá jako exot, když leží na pláži a smrká a kejchá o 106. Kolikrát jsem musela přerušit vylehávání na moři na matraci, abych se mohla jít vysmrkat...). No a po návratu do Prahy se přidal kašel, chrapot, teploty a bylo vymalováno. Navíc v těhotenství je lepší nebrat vůbec žádné prášky, takže jediným lékem byl klid doma a výtažky z břečťanu.
Průběh těhotenství je ale zatím úplně úplně pohodový. Vůbec mi není špatně, za což jsem neskonale vděčná, protože představa toho jak celá zelená trávím čas na záchodě je dost hrozivá. Ale nějaké ty další příznaky se objevují...
Tak například náhlé chutě. Samozřejmě i dřív se mi stávalo, že jsem zničehonic dostala na něco chuť, ale ne tak často a ne tak jednoznačně. Takže jsme o víkendu měli domácí bramborový salát (ten vánoční...). Btw, připravovala jsem ho při nedělním pobytu na zahrádce, místo okopávání kytiček. Připadala jsem si úplně jak v létě někde na pravé české chalupě, ačkoliv ta naše boudička, to není žádná chalupa. Kromě toho jím opravdu hodně ovoce, které jsem předtím téměř úplně vynechávala, a co je ještě zajímavější: jím o hodně míň masa. Maso můžu jen rozemleté nebo rozkrájené. Především nemůžu ani vidět různé plátky masa na grilu nebo na pánvi. Takže jím většinou těstoviny nebo zapékané brambory nebo to co mě náhle popadne. Z těhotenských příznaků taky přetrvává únava a objevilo se akné - ovšem ne na obličeji, ale na ramenou... Při poslední návštěvě u gynekologa jsem konečně dostala těhotenský průkaz. Moje představa o tom, že se dává hned jakmile se to zjistí, vzala za své. Čekala jsem na něj měsíc a půl a uvažovali o tom, že by ho vystavili ještě až za 3 týdny... Mimčo má teď cca 28 mm a dali mi první fotku. Fotky z ultrazvuku, které mi dřív ukazovaly kamarádky, mi nikdy nic neříkaly, ale když jde o vlastní, je to úplně jiné. Vlastně se dá říct, že tomu pořád nevěřím, že by se ve mě mohlo něco tak zvláštního dít. Působí to jako zázrak. Občas mívám pocity jako že moje tělo teď vůbec není moje, pronajala jsem ho někomu jinému a ten si diktuje. Nebo přemýšlím nad tím, jak je možné, aby dva lidé žili v jednom těle. Vím, že je to úplně přirozené, ale stejně mě to bude asi celou dobu fascinovat.
Ahoj, ještě jsem neměla moc času okometovat Tvoje fotky z dovolené, cos' posílala, chystám se na to co nejdřív, ale aktuální články stíhám:-). Docela bych ten 1. obrázek mimina chtěla vidět, ale jestli si ho chceš nechat jen pro nej přátele a rodinu, pochopím to. Jo a... Ovocem se ted' přežírám taky, po jahodách bych se umlátila:-)... a to prosím jinak tento druh potraviny taky moc nekonzumuju:-)...