V poslední době se děje tolik věcí, že nevím, o čem dřív psát. Včera jsem přemýšlela, jestli nedám dva články na jeden den... A jak to tak vypadá, dva články jsou dneska. Tenhle týden jsem myslela, že budu balit na dovolenou, že k nám přijde návštěva (kamarádi z hor), ale nakonec je všechno jinak. Balit nebudu vůbec, návštěvu jsem musela odložit až po dovolené. A to všechno kvůli hraní - tři koncerty za týden, to je vážně docela znát. Navíc zítra ráno nasedáme do auta a odjíždíme do Chorvatska. A zatím není zabaleno, nemáme pojištění, vyměněné peníze atd. - to všechno bude dneska muset zvládnout Michal, protože já jdu rovnou na ten parník a vrátím se tak kolem jedenácté. To už dáme maximálně hlavy dohromady, jestli jsme na něco nezapomněli (a že na něco zapomeneme je i tak jisté...). Hrozila jsem se toho, že pojedeme přes noc, až nakonec pojedeme přes den a dovolenou si tím vlastně o den natáhneme. Vyrazíme ráno a večer bychom měli dojet k Plitvickým jezerům, kde si buď seženeme nocleh na jednu noc nebo přespíme na přepravním prostoru v autě. Ráno si prohlídneme jezera a pojedeme dál do Brely, kde máme ubytování. Čímž se pro mě z nepříjemné noční cesty stane docela příjemná denní cesta. Jen s tou nevýhodou, že přes den je větší provoz: holt málo věcí je naprosto dokonalých.
Ten den po koncertu před kostelem byl ještě barvitější, než se původně zdálo. Když jsme s Michalem jeli tramvají domů, zlákal nás pohled na Vltavu v zapadajícím slunci a pohled na pramičky se světýlky (každá z nich měla na zádi zavěšenou pertrolejku - prý podle nařízení, že každá loď musí být večer osvětlená...), a tak jsme vystoupili z tramvaje a šli na pramičku (...asi těch lodiček a Vltavy mám pořád málo...). Fotka je jenom silueta, jak je vidět, nebylo už moc světla a foťák v mobilu je jen foťák v mobilu. Obepluli jsme Střelecký ostrov a bylo to mooooc příjemné. Naposledy jsem byla na loďce na Vltavě s tátou, když mi bylo asi deset.A jelikož jsme potom umírali hlady, zašli jsme do pizzerie na Palackého náměstí, sedli si na zahrádku, odkud byl výhled na Vltavu (Vltava rules!), divili se jejich nízkým cenám, výbornému jídlu a ze všecho nejvíc jsme se divili tomu, že pohled na Prahu očima turisty je úplně jiný než pohled Pražana. Přece Palackého náměstí znám běžně spíš jako místo, na kterém přestupuju z jedné tramvaje na druhou, obvykle pospíchám... a nebo ho znám z tramvaje. Snad jen jednou jsem tu trávila čas jinak - a to když jsem se známým saxofonistou seděla na podstavci u té ohromné sochy a probírali jsme repertoár pro mojí první kapelu. A najedou jsem si na tom samém místě připadala jako na dovolené, jen mozek mi nebral, že se dívám na místa "tak všední", která mi připadala "tak nevšední". A mělo to ještě jednu výhodu - člověk když zaplatil, mohl počkat u stolu, než mu pojede tramvaj. :)
Tohle kráný počasí je jako stvořený pro venkovní aktivity, a tak jsme včerejšek strávili pro změnu na zahrádce. Nejen, že bylo potřeba to tam trochu dát do pucu před dovolenou (nádherně tam kvetou azalky...!), v těhle vedrech trochu zalít, dodat nějaké ty živiny jahodám, které tenhle rok jsou doslova obsypané květy a plody (a to nemluvím o švestce, ze které snad budou tři vany švestek!!!), ale navíc jsme cestou pořídili rododendron, červený rybíz a levanduli, které bylo třeba zasadit na volná místa. A navíc - a to bylo nejdůležitější: potřebovali jsme odtamtud odvézt slunečník a plavky, které si vezmeme na dovolenou. Domů jsme se vrátili kdoví kdy a ještě jsme museli předbalit pár věcí a musela jsem si zkrátit kalhoty... Zkrátka: ještě, že mi to těhotenství zatím nezpůsobuje například nadměrnou únavu nebo jiné potíže... Michal sám by to všechno nemohl zvládnout.
Takže: příští týden jsem pryč, články nebudou. Ale až se vrátím, bude fotoreportáž z dovolené!
stastnou cestu!!!