
Teď se musím vrátit v čase trochu zpět, protože před odjezdem na dovču jsem nestihla napsat o dalším koncertu s plavbou po Vltavě. Tentokrát se jednalo o parník Šumava, což byl shodou okolností ten samý parník, na kterém jsme byli s Michalem na výročí svatby. Tehdy jsem tam okukovala místní kapelu a říkala jsem si, jestli se mi taky jednou poštěstí hrát na parníku. :) Hm, a je to úplně jiný pocit být na parníku jako "zaměstnanec" než jako platící host. A zážitek to byl vskutku vydatný.
Když jsem přicházela po nábřeží, viděla jsem kapelu už zdálky jak připravuje aparaturu na horní palubě (ty lidičky tam nahoře to jsou moji muzikanti). Už zdálky na mě mávali. Ovšem jen co jsem přišla na parník, povídá kytarista Vašek: "Katko, stoupni si k mikrofonu a něco zpívej, bez muziky, my ještě nejsme připravení". Koukala jsem na něj jak zjara - jak by to asi vypadalo kdyby tam jen tak něco kvákala - a on povídá: "Oni už za námi byli, že už máme něco hrát, i když ještě není sedm." Koncert měl začínat v sedm večer, bylo 18:40... a celý fór spočíval v tom, že skupina lidí (softwarová firma), která měla výlet na parníku objednaný, se právě chystala nastupovat a k tomu jim měly znít libé tóny na uvítanou. A nebylo to nastupování jen tak obyčejné: podávala se sklenka nějakého alkoholu, hostesky byly oblečeny ve večerních róbách ve stylu 40.-50. let (je to jen odhad - znáte to, v té době se tančil charleston, dámy nosily čelenky s péry, boa, krátké sukně a boty na vysokých podpatcích). Kromě toho pořadatelé na milé zaměstnance softwarové firmy uchystali kanadský žertík - nejprve je nechali nastoupit na jinou loď, pořádně zašlou a rezavou, kde nebylo vůbec nic, popovezli je kousek po vodě ateprve potom je nechali přestoupit na honosnou Šumavu. A to s pořádným entrée.
Zpívání na sucho mě naštěstí minulo, kapela bleskurychle poskládala nástroje a začala hrát "uvítací píseň, která zněla dostatečně optimisticky a dostatečně dlouho, aby si všichni stihli připít a nastoupit.
Aby těch fórků nebylo málo: v téhle chvíli nám ještě chyběl kapelník. Měl na to ještě asi 10 minut a viděli jsme ho už přicházet po nábřeží. Jenže v tu chvíli se lodivod rozhodl, že už se odplouvá. Všichni jsme se vyděsili, a jelikož kapela hrála a já jediná byla volná, vběhla jsem na kapitánský můstek: "Musíme se vrátit, náš kapelník teprve támhle běží!" Kapitán na mě hodil kyselý pohled a vydal pokyny k couvání. Ono to není jednoduché: takové manévry s takovou lodí... Na omluvu našemu kapelníkovi ovšem budiž, že on sám běžel z koncertu, který měl těsně předtím s jinou kapelou a vědělo se, že to bude stíhat jen tak tak a to se nepočítalo s tím, že se bude odplouvat dřív. A koneckonců přicházel všas. Jelikož manévry s lodí vážně nejsou žádná legrace, byl nucen přeskočit asi metrovou mezeru mezi lodí a molem. Ještě že je to takový čahoun (na obrázku tedy uprostřed).
Aby těch fórků nebylo málo: v téhle chvíli nám ještě chyběl kapelník. Měl na to ještě asi 10 minut a viděli jsme ho už přicházet po nábřeží. Jenže v tu chvíli se lodivod rozhodl, že už se odplouvá. Všichni jsme se vyděsili, a jelikož kapela hrála a já jediná byla volná, vběhla jsem na kapitánský můstek: "Musíme se vrátit, náš kapelník teprve támhle běží!" Kapitán na mě hodil kyselý pohled a vydal pokyny k couvání. Ono to není jednoduché: takové manévry s takovou lodí... Na omluvu našemu kapelníkovi ovšem budiž, že on sám běžel z koncertu, který měl těsně předtím s jinou kapelou a vědělo se, že to bude stíhat jen tak tak a to se nepočítalo s tím, že se bude odplouvat dřív. A koneckonců přicházel všas. Jelikož manévry s lodí vážně nejsou žádná legrace, byl nucen přeskočit asi metrovou mezeru mezi lodí a molem. Ještě že je to takový čahoun (na obrázku tedy uprostřed).

A mohli jsme se pustit do hraní. Ten večer jsme měli mezi námi dva profesionální hudebníky (piano a alt saxofon) a byla to tedy pastva pro naše uši nezvyklé takové špičkové úrovně, pro posluchače jakbysmet.. Parník tentokrát nependloval jen mezi Barandovským a Čechovým mostem (jako se mi stalo už dvakrát), ale vydali jsme se na dalekou plavbu. Pluli jsme stále dál a dál a já si v průběhu večera říkala kdy že už otočíme. Nebyla jsem sama, kdo měl takové úvahy, jelikož někdo povídá: "Ví někdo kam máme až doplout?" a na to někdo jiný: "No, ten parník se jmenuje Šumava..." To nás naštěstí nepotkalo, otočili jsme v Radotíně.

Takovýhle (nahoře) byl můj pohled na kapelu když jsem mezi písněmi čekala, až na mě opět dojde řada. Poetické, ne?
A takhle nějak vypadala celá horní paluba při proplouvání okrajem Prahy. Když se trochu sešeřilo, někteří odvážlivci začali i tancovat a hlavně - přibrzdili jsme, abychom si prohlédli ohňostroj pořádaný na břehu (v rámci celé téhle akce). Docela mě udivilo, že se to dalo mobilem aspoň trochu vyfotit.


Potom následovala taneční soutěž, která byla v programu večera, na již připravené nahrávky. To už jsme ale nehráli a znovu jsme projížděli starou Prahou a očekávali dojezd do cíle.
A ještě jedna raritka: Vašek mě vzal na prohlídku strojovny. Dozvěděla jsem se něco málo o tom, jak se řídí loď, o tom, že kapitán nešetří nevybíravými výrazy, o tom jak funguje motor, o možnosti bočně posouvat loď, o tom, že Šumava byl původně remorkér přestavěný na výletní loď... a málem jsem přišla o uši při hlasitých signálech od lodivoda do strojovny, ze kterých bylo obsluze motoru jasné, který chod má zařadit... Zde je pohled do strojovny. Vaškovi se zdálo divné, že kromě něj a bubeníka jsem byla ze všech chlapů jediná, kdo měl zájem se podívat...

Dnes večer máme další koncert (na Petříně), od stejné agentury. Ovšem jsem nemocná. Přesto tam nemůžu nejít, protože minule to byla kapela se zpěvačkou, a tak i dnes to musí být kapela se zpěvačkou. Snad jen zařadíme méně mých písniček (nezpívám úplně všechno co hrajou) a budu doufat, že se během zpěvu nerozkašlu. Jsem na to vážně zvědavá a přemlouvám své dýchací cesty ať získají trochu kondice - alespoň dočasně.
Katko, dověděla jsem se to teprve dnes a moc Tobě i manželovi gratuluju. To je skvělé, že budete mít miminko. Omlouvám se, že jsem ještě neposlala slíbené, ale nějak není na nic čas. Začali jsme s přestavbou domu a je to des. Měj se krásně, zdraví Pavla