
Je jenom jedna počítačová hra, kterou hraju. A hraju jí už pěkně dlouho, nevím přesně, ale bude se to blížit 10 letům. Počítačové hry mě běžné neberou, nemám čas ani trpělivost se učit jejich ovládání a snažit se pochopit jejich smysl. Heroesy mi ale ukázali známí, když jsem u nich byla přes noc na návštěvě, tak zhruba před těmi deseti lety. A od té doby... Začalo to verzí II a nyní jsme u verze V, která je opravdu hodně čerstvá a ještě jsem si pořádně nestačila ji osahat. (A v nejbližších dnech si ji ani neosahám, protože skoro nebudu doma.)
Nevadí, každopádně musím říct, že od minulé verze jsme udělali krok od 2D ke 3D a je to hodně velká změna. Po několikátém hraní, co jsem nad tím přemýšlela, asi dokážu říct, že to je změna k lepšímu. Grafika je nádherná, rozhodně je na co koukat a neztratila nic ze svého pohádkového kouzla. Jen snad postavy a příšerky, které zastupují záporné bytosti (démoni, nekromani,...) jsou ještě o něco odpornější a člověk by od obrazovky skoro ze strachu utekl. No vážně! Jako jedinou nevýhodu vidím, že se mi o něco hůř orientuje na mapě, zvláště v podzemí, kde ve výhledu překáží napůl průhledné třírozměrné skály u stropu jeskyně. Ale jde jenom o zvyk. V pravidlech se ve verzi V vracíme k verzi III. Ona čtyřka přece jenom docela dost odbočila. Například mi vůbec nevyhovovalo, že hrdina se účastnil bitvy a mohl v ní být zasažen. Nebo mi nevyhovovalo, že armáda mohla chodit krajinou i bez hrdiny. To vše se v V ruší a já jsem ráda. Hrdina v bitvě se navíc chová dost zvláštně - řekla bych takový průnik mezi III a IV - může útočit, ale nemůže být zraněn. To beru! :)

A proč se mi ta hra líbí? Především pro svojí pohádkovost a náladu. To by ale samozřejmě nestačilo. Mám ráda tahové hry, kdy člověka netlačí čas. Nesnáším nervózní hry typu: pokud někam nedoběhneš do 3 minut, jsi mrtvej a můžeš začít znovu. Rovněž nesnáším střílečky typu: jdu se samopalem (či s celou zásobou zbraní) a střílím po všem co vidím, z monitoru stříká krev. Tyhle hry a jejich hráče nedokážu pochopit. Heroesy k tomu mají daleko, i když tam také probíhají boje (bohužel, boje jsou pro mě nejmíň oblíbenou, ačkoliv důležitou částí hry). Nejsou ale tak krvavé ani kdovíjak dynamické - opět vše probíhá pomocí tahů a probíhající bitva je trochu jako šachová partie. Když vymyslíš dobrou strategii bitvy, uchráníš si hodně armády. A nebo to taky jde parádně zvorat. Přitom není možné vymyslet jednu universální strategii pro všechny bitvy. Zvláště pokud je přítomen cizí hrdina, může svými dovednostmi, znalostmi a schopnostmi průběh bitvy značně ovlivnit - a přitom před bitvou člověk nedokáže odhadnout co všechno nepřítel dokáže. A samozřejmě se mi líbí možnost učení a vzdělávání vlastních hrdinů - to bych ani nebyla já....
Takže asi tak. A tady je ještě fotka z verze II, se kterou jsem začínala. Rozdíl, co??? Když to vidím, popadá mě nostalgie! Připadá mi to tak mile zastaralý. Všechno bylo jiné, ale princip zůstává víceměně stejný... Naštěstí.

hele myslim ze mas pravdu taky mam heroese 5 aparim co se da ale na strilecky jako je Battlefield 2 , Vietcong 2 atd.neni radno potcenovat ja vim ze nejsi kluk ale holka proste na to mas jiny ohled