close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Paměti (4): První kapela a první koncert

26. dubna 2006 v 10:44 | Cath |  Hudba a zpěv
Nevěděla jsem vlastně co se sebou, vlastně jsem nevěděla, jestli mám dost odvahy si na něco troufnout, ale věci se děly dál i bez mého vedení. Zpívat mě bavilo, zkoušela jsem všelijaké domácí nahrávky písní, které se mi líbily a opravdu jsem si s tím vyhrála. Kromě toho jsem zpívala písně od Lídy, které mi vybírala ona sama. Byla jsem schopná zpívat třeba 3 hodiny v kuse stále to samé a hledat, zkoušet, cítit co kde jak nesedí a co s tím. Myslím, že tyhle pokusy s nahráváním mi daly hodně - člověk z nahrávky slyší to co normálně neslyší a přijde tak na další chyby, na které si dát pozor. Občas to bývá opravdu jen o tom "si dát pozor", jindy je to bohužel složitější - slyším, že něco není jak má být, ale pořádně nevím jak na to.

Občas jsem někomu zazpívala, posílala kamarádkám, které o to jevily zájem, kazety s nahrávkami a žádala jejich kritiku. A tak jsme jednou zazpívala i mojí známé zpěvačce Darje, jelikož věděla, že zpívám a chtěla si to trochu poslechnout. Docela jí to překvapilo a usoudila, že je to dobré, vážně dobré a že by s tím chtělo něco dělat. A jelikož si vzpomněla na jednoho ze svých známých hudebníků, který do své jazz kapely shání zpěvačku, hned mu zavolala a dala mu na mě kontakt. Celé se to semlelo naprosto nečekaně a najednou jsem byla domluvená na schůzce s kapelou a hovořilo se o mě jako o "zpěvačce". Dost nezvyk! Samozřejmě jsem z toho okamžitě byla strašně nervózní a celých těch 5 dní do setkání s kapelou jsem se snažila tu nervozitu všelijak zahánět a radši na to moc nemyslet (moc to ale nešlo).
Po prvním setkání s kapelou Confluence ale události nabraly na obrátkách. Za 5 týdnů potom co jsem se s nimi poprvé viděla jsem s nimi poprvé vystupovala. Žádný čas na adaptaci, žádný čas na oťukávání, najednou jsem v tom stála rovnýma nohama. Samozřejmě to bylo skvělé, ale ty nervy, co mě to stálo - ještě že už mám tyhle začátky za sebou. A díkybohu, že byly tak rychlé. Proběhla první schůzka (kde jsem si s nimi poprvé zazpívala píseň, kterou jsem znala matně z doslechu), jedna návštěva v klubu, kde hráli, jedna jediná zkouška a stála jsem za mikrofonem.Vůbec jsem si nebyla jistá, že to zvládnu - neměla jsem to zažité, ale dopadlo to dobře. První vystoupení s kapelou je dalším takovým milníkem, který je třeba zdolat když člověk chce dělat hudbu. Když to zvládnete jednou, zvládnete to i podruhé a posté. Jde o to poprvé.
Když mi Darja řekla, že bych mohla zpívat s jazzovou kapelou, nebyla jsem si jistá, že zrovna tohle je pro mě. Jazz?!?!? Ale strašně rychle mi tahle hudba přirostla k srdci a dneska si nedovedu představit co bych zpívala radši. Hned první koncert Confluence, na kterém jsem se byla podívat, mě oslovil a od té doby se mi ty písně líbily víc a víc. Repertoár mojí kapely byl prostě přesně podle mého cítění a hudebního vkusu. Měla jsem vážně štěstí. Nehledě na to, že i členové kapely byli všichni dobrý kluci a cítila jsem se mezi nimi dobře. Dali mi šanci a podporovali mě a za tuhle šanci jsem jim vděčná. Ty batolecí krůčky jsem mohla udělat díky nim.
To be continued…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 IlonaVintrova IlonaVintrova | 12. května 2006 v 14:11 | Reagovat

Chtěla bych touto cestou poděkovat paní Lídě Nopové.Je to dva roky ,co za mnou přisla moje ,tehdy13letá dcera ,s tím,že by chtěla studovat zpěv.Od doby co začala mluvit,dokázala zpívat celé dny.Bydlíme na Šumavě,v zapadlé vesnici.Sehnat učitele zpěvu je v naší oblasti nemožné,nebo za nalidské peníze.Pracuji jako sestra na záchrance,tudíž si dokážu poradit v každé situaci.Napsala jsem p.Nopové,zda by se mohla na dceru podívat,má-li smysl nějaké přípravy.Byli jsme překvapeni velice mylím přivítáním,zcela prosté a hlavně lidské paní,která se mi stala druhou matkou.Na hodiny zpěvu jsme jezdili ze Šumavy každý měsíc a strašně jsme se těšili.Má dcera měla jediný cíl-dostat se na konzervatoř.Za necelé dva roky se tak zlepšila,že se jí mohl splnit životní sen-byla přijata na Státní konzervatoř do Prahy.Nedá se slovy vyjádřit,jak je šťastná.Není slov,které by mohly vyjádřit náš dík pabí Lidušce,která pracuje mnoho hodin denně bez odpočinku,poctivě poslouchá ypěv dětí a žádnému nikdy neřekla,že mu nepomůže.Co říci na konec?Je na světě spoustu slavných lidí,ale jen málokterý při své popularitě,zůstává skromný.Proto Vám pani Liduško za dceru,za sebe a za spoustu dalších lidí moc děkuji.IlonaVintrová

2 IlonaVintrová IlonaVintrová | 26. května 2006 v 14:34 | Reagovat

Omlouvám se za chyby v textu.Nejsem milovníkem počítače,neumím je opravit.

3 Cath Cath | 8. června 2006 v 10:08 | Reagovat

Chyby v textu se přihodí a zde bohužel už myslím ani nejdou opravit. Váš vzkaz se možná k Lídě nějakým způsobem dostane, držím palce. A Vaší dceři přeju jenom samé krásné zážitky se zpíváním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama