
Při srovnání tohoto obrázku (ze včerejšího večera) s obrázkem k minulému článku je dobře vidět, jaké obrátky to nabralo. V koupelně nezůstal kámen na kameni, je mi jí úplně líto. Podobně vypadají i ostatní pokoje, ale koupelna svojí zdevastovaností rozhodně vede. A to na fotce není vidět začátek levé stěny, který je děravý jak cedník a ještě na něm visí kotel. Jsem ale ráda za to, že se vůbec povedlo do té tenké stěny všechno nějak vměstnat (myslím všechny rozvody) bez toho, abychom museli rozebírat skříň na míru z druhé strany v ložnici, aby se tam mohla udělat přizdívka. Obešli jsme se bez přizdívky a skříň mohla zůstat stát. Představa jejího vyklízení a rozbírání mě ale děsila celé dva dny. Takže díry nedíry, hlavně, že se to povedlo, díry se zazdí.
Dnes se byl na náš milý byt (nebo spíš na naše milé zbořeniště) podívat zedník. Nechybělo moc a když viděl co všechno ho čeká (a hlavně tu cedníkovou stěnu), málem mu volali sanitku. Ale naštěstí to ustál a v pondělí se do toho pustí. Bezva! Moje frustrace z rozmlacení hezkého bytu by se tedy mohla pomaličku začít překlápět do naděje, že všechno zase jednou bude jak má. Protože zednické práce jsou rozhodně příjemnější představa než bourání a rozbíjení. Demoliční křivka se snad už dotkla svého dna. (Jediné co mi brání si ten nadějný pocit vychutnat je vědomí, že se bude sekat ještě elektrika a tím se rozbije předsíň, která zatím neutrpěla až takové rány. A kromě toho vím, že na pohled úplně nejhůř bude koupelna vypadat, až se omlátí všechny staré obklady a dlažba... Ještě si asi užiju zlých pohledů dost a dost)
Od včerejška máme nový komín, kominíci ho postavili za jeden den. Měří 24 metrů a vede světlíkem. Vlastně je to taková plechová roura připevněná k rohu světlíku. Dnes byly ukončeny instalatérské a topenářské práce. V pondělí se tedy sejdu v bytě se zedníkem a to už snad bude příjemnější "zábava".