close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O půl litru krve lehčí

8. prosince 2005 v 16:05 | Cath |  Jak se mám?

Dopadlo to dobře a darovala jsem dnes opět krev (na obrázku je "moje" transfůzní stanice ve Vinohradské nemocnici). Totiz vždycky mám obavu, že mě odmítnou - důvodů pro odmítnutí dárce je dost a dost a už se mi to párkrát stalo - řekli mi, že mám málo červených krvinek a poslali mě domů. Dneska to dopadlo ok a mám tedy v obou rukách po jedné díře od jehly a dobrý pocit. Vždy když odtamtud odcházím, třesou se mi ruce a připadám si tak trochu mimo a trochu se motám, ale to vždycky tak do hodiny přejde, potom už mám jenom do večera žízeň. Chvilku to trvá než si tělo zvykne, že má o půl litru krve míň. Vydala jsem se hned potom na vánoční nákupy, nikde nikdo nebyl, což mi příšlo neuvěřitelné a skoro až smutné. V obchoďáku jenom pár lidí, připadala jsem si trochu jako v hororu. Něco jsem nakoupila, ale zítra mě to ještě čeká znova, protože ne všechno je tak jednoduché sehnat. A teď jsem konečně už doma a poslouchám soundtrack k Fridě - krásné neobvykle zajímavé písně. Přemýšlím nad tím, že si k nim seženu texty, abych se na těch písních něco naučila, jelikož jsou ve španělštině, a taky abych jim rozuměla, protože znějí jako jakési dramatické příběhy. No ostatně asi jako skvělý film Frida.

Moje hra na piano začala nabírat na složitosti. A sešlo se hned několik novinek. Používám už některé černé klávesy, o posunu ruky jsem už psala, a teď přišel na řadu basový klíč. Čert aby se v tom vyznal! Je to podobné jako se učit stejnou abecedu znova ale jinak. Například kdyby Vám někdo řekl, že podle jiného abecedního klíče se bude odteď písmeno g číst jako a a celá abeceda se o 7 písmen posune. Teď že h se bude číst jako b a tak dále. Docela hrůza, ne? A to přesně je basový klíč. Ještě neumím pořádně ani číst noty v houslovém a už abych se učila, že všechno může být i jinak. Ale uznávám, že ten posun je chytře vymyšlený a že by to ani jinak nešlo - nelze stále psát pod notovou osnovou milion pomocných čárek, aby bylo možné notu zapsat. Tak ok, snad se to nějak naučím. A zároveň s touhle libůstkou přišla první skladba na celou stranu. Hraní na klavír vážně není nuda. :)

Navšítivili jsme opět koupelnové studio. A několik dalších věcí se změnilo a ujasnilo. Už vlastně zůstává jen jediná otázka a ta se týká baterií, tedy konkrétního typu a ceny. Překvapili jsme sami sebe a vypadá to, že budeme mít ve vaně vodopád. Tedy aspoň tak se nazývá hubice k napouštění vany, kterou pravděpodobně zvolíme. Nejsem příznivec žádné šílené extravagance, tohle je sice neobvyklé, ale vypadá to docela mile. Do studia budeme muset jít ještě jednou, abychom doladili poslední drobnosti. Dostali jsme taky tenhle týden rozpočet od zedníka a dopadl výborně. Nebude to tak drahé jak jsme se obávali, hurá.
A byli jsme na plese. Tedy na Mikulášské prodloužené. Docela zážitek, vážně! Naprosto neopakovatelné. Ne proto, že tam mezi tanečníky pobíhali čerti, ale proto, že většina účastníků plesu byla víc než o 10 let mladší než já. To tedy bylo něco, poprvně v životě jsem si připadala opravdu dospěle. Někteří kluci vypadali hmm... tak na 12 let maximálně a snažili se trefit do rytmu cha-chi a podobně. Šíleně zajímavé, připadala jsem si skoro jako voyer. Prvních asi 20 minut jsme stáli ve dveřích a zírali na to. Za tu dobu se nám podařilo mezi těmi dětmi vysledovat asi tak 3 dospělejší páry, kterým to docela šlo a nakonec jsme se tady dali do tance a bavili se. Během jedné přestávky jsem se dokonce dali do řeči s rodičovským párem, který se přišel podívat na svou ratolest. Byli to hrozně zajímaví lidé a lákali jsme je do tanečních pro dospělé. Paní že by šla, ale pán vzdoroval. No kdo ví, třeba ho nakonec přesvědčí. My momentálně zvažujeme možnost pokračování v Tanečním Klubu. Náš kurz bude brzo končit a tohle je další možnost. Výhoda bude hlavně v tom, že v poměrně velkém sále by bylo málo párů a člověk by si doopravdy zatančil (tedy v rámci našich možností). Kromě toho - lekce by byly tříhodinové, první dvě hodiny by byla výuka a poslední hodina by byl něco jako miniples i s živým zpěvem, kdy bychom si hned mohli vyzkoušet to co jsme si sotva stačili zapamatovat, za laskavého vedení našeho mistra. To by nemělo chybu. Jenže je trochu problém s Michalovou pracovní dobou a není jisté, jestli to bude stíhat. Musím ho nějak přesvědčit, nedá se nic dělat. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janycta Janycta | Web | 9. prosince 2005 v 15:46 | Reagovat

Udělala jsi tranfuzačce radost:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama