close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cesty z koncertu

3. prosince 2005 v 14:19 | Cath |  Hudba a zpěv
Nemám ráda trému (mimochodem v angličtině k tomu existuje krásné slovo "stagefear" :)). Souhlasím s tím, že bez trémy by to nejspíš nebylo ono, protože tenhle nepříjemný nejistý pocit motivuje k lepšímu výkonu, ale na druhou stranu - tréma je otrava. Je to podobný jako jít k zubaři. Tři dny předtím mám strach a když jdu od zubaře, vždycky si říkám, že to za ty nervy nestálo a příště že se už bát nebudu. Jenže se zase bojím, protože přece jenom jeden nemůže nikdy vědět co bude. A s koncerty je to podobné. Největší trému mám tak hodinu před koncertem a někdy i těsně před tím než se postavím k mikrofonu. To se liší podle prostředí. Když si v prostředí před začátkem trochu zvyknu, obvykle se cítím trochu líp a volněji. Nebo když už jsem tam dřív zpívala... A potom čím déle zpívám, tím líp se cítím a nakonec si to už jenom užívám. Někdy na to stačí jedna píseň, někdy víc. A koncert končí obvykle ve chvíli, kdy bych klidně ještě zpívala, protože mě to zrovna děsně začalo bavit. :) Když potom z koncertu odcházím nočními ulicemi, říkám si, že příště se nebudu nervovat, že přece není proč... ale příště se stejně zase cítím jak na vodě. Některé snahy jsou zkrátka marné. Každopádně mé pocity před koncertem jsou vždy výraznou směsí těšení se a nervozity. No ano, tahle podivná kombinace je možná.

Včerejší nervozita byla způsobena hlavně tím, že jsem teď dlooooouho nezpívala, od konce léta. Jen ve čtvrtek byla zkouška a druhý den na to koncert. Ale večer dopadl fajn, prostě fajn. Opět se vytvořila přátelská a téměr domácká atmosféra jak už to u našich koncertů ve Studiu Paměť bývá. Zpívání mě hrozně baví a lidi vypadali docela spokojeně. Největší radost mi udělá když mě někdo pochválí - to člověka hrozně povzbudí. A včera se toto povedlo dvěma milým dámám. :) Trochu škoda byla, že na závěr koncertu byla ochutnávka vína, kvůli které jsme koncert ukončili předčasně. V plánu byly 3 části, skončili jsme u necelé druhé. Lidi, co stáli v mé blízkosti, se nechali slyšet, že by radši kdybychom ještě hráli, ale nakonec nás ochutnávka přece jenom zaujala. Mě chutnalo hlavně růžové zámecké víno z Roudnice. A vyslechli jsme si přednášku pana vinaře, která zdůrazňovala, že chuť vína a jeho hodnocení je i u mistrů vinařů hodně relativní. To mě zaujalo, vždycky jsem z toho totiž přesně tenhle pocit měla. Když si čtu úžasné popisky typu "Povedené, velmi tmavé, purpurově červené víno bohatě naplněné vůněmi lesních bobulí, tmavého peckovitého ovoce, švestek a s lehkým tónem pryskyřice. Velmi přizpůsobivá chuť, kořenitost a vyrovnaný tanin.", vždycky přemýšlím, jak tohle mohl vůbec někdo vymyslet a jestli se z toho dá něco pochopit. Víno mi chutná, ale když čtu tyhle fundované popisy, nikdy nevím, jak by to tedy mělo chutnat. Ono taky popsat chuť, to je docela odvážný kousek.
Koncert měl ještě jednu příjemnou stránku. Poznala jsem se tam s Hankou. Neměla se s kým bavit, a tak jsme se bavily spolu. Pravda, že já od rozhovorů odbíhala zpívat, ale docela jsme si padly do noty. Tedy aspoň doufám, že to bylo vzájemné. Měla s sebou i foťák a fotila, takže snad budou i nějaké fotky a i foto-video. Super! Doufám, že spolu zajdeme někam posedět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama