close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zase se mám na co těšit

12. listopadu 2005 v 16:41 | Cath |  Jak se mám?
Tak mě zase bolí zub. Tentokrát pro změnu na druhé straně. Zánět se mi zase začíná rozšiřovat po celé puse a musím jíst prášky proti bolesti, protože jinak se nemůžu na nic soustředit. Poslední dobou si připadám jak důchodce - pořád mi něco je. Úterní ráno jsem taky strávila cestou do nemocnice, protože mám problém s palcem u nohy. Směšný, co??? Taky jsem si připadala jak padlá na hlavu, že s takovou "blbostí" lezu k doktorovi. Jenže mi nezbývalo moc dalších možností když mě to bolí už 14 dní a většinu času kulhám. Že by to dopadlo zrovna uspokojivě se ale říct nedá. Mám to prý léčit lihem. Tak uvidíme - zatím se to nezlepšuje.

Naštěstí jinak mám pozitivní novinky. Tak například se dá říct, že s tím pianem to mělo rychlý spád. Ve čtvrtek jsem si ho objednala a v pondělí by mi ho snad mohli přivést. Těším se na něj (mrzí mě, že mi ho nepřivezli už v pátek... ale aspoň se můžu těšit o to dýl), ale mám neustále pochybnosti, jestli to nebudou zcela vyhozené peníze, které navíc ještě nemám (budu mít sice piano, ale budu mít taky dluh :-)). Mám strach, že na to nebudu mít čas. To by mě opravdu mrzelo. Můj vztah k celé té věci je dost rozdvojený. Na jednu stranu mě to vážně baví, nemám nejmenší problém s tím sednout si a hrát, vůbec se k tomu nemusím nutit. Když je ovšem chvilka času. A co když ta chvilka nebude? Jedinou útěchou mi je, že snad to nebudou vyhozené peníze tak jako tak, protože jelikož se hudbou zabývám, tak mít doma piano nebude úplně zbytečné - už jenom když budu potřebovat najít nějaké tóny či něco s něčím porovnat... To ale nic nemění na tom, že jestli na to ten čas mít nebudu, bude mě to dost mrzet. Když to vezmu kolem a kolem tak ale tohle dilema řeším už asi 5 let. Bylo na čase ho konečně vyřešit. Budu tedy mít piano.
Setkala jsem se z jednou z mých spolužaček ze základky. Pořád mi nejde do hlavy, jak je možné, že se s někým 10 let nevidím a pak když se znovu potkáme, rozumíme si snad líp než dřív. Navíc když jsme každá úplně jiná !!! Každopádně mám o kamarádku víc a to není vůbec špatné! Prokecaly jsme asi 3 hodiny v hospodě, pohoda.
Proces plánování renovace koupelny taky mírně pokročil, protože včera jsme se vydali do studia, aby nám udělali návrh. Strávili jsme tam asi hodinu a půl a za tu dobu jsme tam akorát stihli vysvětlit co a jak si představujeme a narazili jsme zase na pár problémů, o kterých jsme neměli tušení. Návrh nám udělají do týdne. Co je na tom ale nejzajímavější je, že ani až bude návrh, pořád ještě nebude téměř nic jisté. A teď mi dokonce dochází, že bych si neměla připadat, jako že mám na všechno dost času. Koupelnu chci sice dělat až začátkem února, ale dodací lhůta na spoustu věcí je třeba měsíc nebo 6 týdnů... takže huh... docela se nám to smrsklo, co? Včera by se dalo říct, že jsme si asi vybrali obklady a dlažbu. Dalo by se také říct, že už víme, jakou budeme chtít vanu. Ten zbytek je zatím nejistý.
A byli jsme v divadle. Tu hru vážně může jedině doporučit - Činoherní klub Praha: Sexuální perverze v Chicagu. Název to má hrozivý, ale rozhodně to není nic až tak perverzního, ačkoli pro děti to vážně není. Podstata hry, jak už je v Činoherním klubu zvykem, neleží ani tak v ději jako spíš v situacích a v dialozích. A míchá se v ní humor s takovým nějakým pocitem, při kterém vám tuhne krev v žilách a říkáte si: Tohle je fakt možný? A rozhodně to není ten typ hry, který by měl daleko ke skutečnému životu. Právě naopak - skoro pořád si říkáte, že tohle jste už taky někde viděli nebo zažili...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mylda Mylda | E-mail | 25. října 2007 v 23:10 | Reagovat

Sexuální perverze v Chicagu, teď jsem na tom byl. Vulgarity nevadí, nebyl jsem šokován, spíše zklamán z faktu, že něčemu podobnému se věnuje divadlo.  Domnívám se, že něco podobného sluší spíše filmu, včetně zkratkovitosti, kterou hra srší.

Dříve jsem odcházel z divadla  pro ruskou náladu a tupost, některých ruských her, dnes mám stejný pocit z těch amerických. Divadlo pro mě znamená výjimečný jazyk a skutečné divadlo. Ne všední hrubosti a neskutečnou blbost hlavních postav, vskutku bravurně zahranou herci, že jim to věříte, že takoví opravdu  jsou.

Divadlu vládne dramaturgický bída, do piči, to bych se z toho vopíchal a vrazil bych jí ho tam až by ječela jak voschlá kurva. No a teď se smějte a odcházejte z divadla povzneseni. Kurva, nevadí mně ani ten jazyk a téma, vadí mně, že to nemá moc žádnej děj a myšlenky si vyšukali z makovice a zbyde jen zasranej všední život spodiny. Kurva a to je, ty píčo, málo!!!

Mylda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama