close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Víte kdo mě naučil počítat do sta?

15. listopadu 2005 v 21:31 | Cath |  Jak se mám?
Inu ... jsem zase nemocná! Tak zhruba by se dalo říct, že mám tu samou nemoc co jsem měla před 14 dny, se vším všudy. Takže jsem zase doma a zase nevím na jak dlouho. Mám dost blbej pocit, že zase nejsem v práci, ale člověk si nevybere. Sedlo to na mě v neděli, dva dny jsem to přemáhala a holt jsem zase doma.

Vypadá to, že tentokrát ale čas využiju lépe než předtím, tedy pokud nebudu mít vysoké horečky (pokud nemám alespoň 39 tak mě nic nezadrží od toho něco dělat). Už jenom proto, že mám seznam (zatím) 27 úkolů, které potřebuju udělat (jejich časová náročnost se pohybuje od pěti minut po pět hodin). Ale taky třeba proto, že mám nové piano jak už jsem psala (další dny o tom podrobně napíšu ve spešl článku). Takže tak úplně nevypadnu z tempa jako se mi to povedlo minule. Špatný na tom je, že zase nemůžu zpívat, jelikož zase nemám hlas.

Nicméně včera jsme ještě stihli jít do tanečních (i přes horečku a podobně). Po tři týdny dlouhé oficiální přestávce to včera zase bylo super. I když jako obvykle když náš učitel zase vyrukoval s tím, že budeme tančit argentinské tango, ztuhla nám krev v žilách. Nedá se říct, že by tenhle tanec většině párů šel (a pan učitel to ví a dobře se baví! -nic ve zlým-). Nějak jsme to proklopýtali a nedá se nic dělat, budeme se na to muset trochu podívat. Kromě toho jsme se ale k mému překvapení naučili základní krok do mamba bolera, který se k mému dalšímu překvapení dá tančit na rumbu. A abysme se nenudili, hned jsme si připadli do mamba i první variaci. Bezva! A abychom se nenudili tuplem - došlo i na další novotu: polku doprava. Narozdíl od valčíku doleva je tohle mnohem jednoduší a začínám přemýšlet nad tím, že by se mi polka mohla začít i líbit. Tedy, ta hudba asi nikdy (šlágry typu Proč ten jetelíček asi nikdy nebudou moje krevní skupina), ale ten tanec se střídáním směru otáčení je rozhodně zábavnější než prosté rotační utrpení, které jsem si doteď s polkou spojovala. Tak jen tak dál. Tyhle taneční jsme kupodivu zvládli i přesto, že Michal si koupil nové boty (z jeho starých tanečních mu po deseti letech upadla podrážka...). Zvládli jsme to bez pádu napriek tomu, že novým botám říkáme "ploutve".

Kromě toho jsem taky navštívila festival Žižkov meets jazz a byla jsem vážně nadšená z kapely Old Timers Jazz Band. Jenom jsem zírala a záviděla. Hrají stejnou hudbu jako já a Tangoband, ale tohle bylo asi o 10 tříd jinde, prostě úplná lázeň. Viděla jsem tam poprvé v životě různé vychytávky jako třeba dvojhlasý scat! To nemělo chybu. Potom jsem se mohla trochu uklidnit, protože přišel na řadu experimentální jazz Jany Koubkové. To už nebylo tak úplně pro mě, i když samozřejmě nemůžu nevidět, že Jana je prostě třída.

A jedna příhoda nakonec. Když jsem byla malá a jezdila se svým tátou po jeho štacích, setkala jsem se takhle na týdenním pobytu v Jizerkách právě s Janou Koubkovou. Jednou večer zůstala se mnou na pokoji, aby mě uspala (táta nejspíš hrál a neměl na to čas). A místo pohádky mě tenkrát naučila počítat do sta. Vážně! Uměla jsem do deseti a ona mi vysvětlila jak je to dál. Druhý den s tátou na procházce jsem se samozřejmě hned vytahovala, že umím do sta. A táta hned že ať tedy počítám. A tak jsme se brodili jakýmsi kouskem zoraného pole v Jizerkách a já asi hodinu počítala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vita Vita | E-mail | Web | 17. listopadu 2005 v 2:16 | Reagovat

Vynikající počteníčko... mám Tě v oblíbených. :-)

2 Cath Cath | 17. listopadu 2005 v 12:58 | Reagovat

No ahoj Víťo, díky!

Vzhledem k tomu odkazu - ty zpíváš v Klánovickém dětském sboru?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama