
Takže tady je fotka srovnávající můj předchozí nástroj a můj nástroj současný. Zajímavý, co?! Když jsem nové piano vybalila z krabice, padla na mě taková nejistá vlezlá hrůza, že teď už to nemůžu myslet jinak než vážně. :) Takový nástroj jednoduše vzbuzuje respekt. (Ovšem stále nad tím visí strašně velký a tlustý otazník, jak to bude). Každopádně - je to úplně jiný pocit hrát na takový nástroj než hrát na dětské klávesy, které při každém stisku klávesy vrzaly, jelikož postrádaly patřičnou pevnost. Jiný rozměr klapek mě naštěstí nijak netrápí, zvykla jsem si hned.
Co se týká výběru tak jsem z pochopitelných zvolila nejlevnější klávesy s dynamickou klaviaturou, které se mi navíc líbily i vzhledově (když na to člověk každý den kouká tak by tenhle aspekt neměl podcenit, je třeba udělat vše pro zvýšení motivace, ne?).
Od té doby, co mám nové klávesy jsem se tedy konečně mohla odlepit z toho místa v učebnici, které vyžadovalo použití kláves, které na mém starém pianu už nebyly, a pokročit o pár stránek dál. A hádejte co - dočkala jsem se už i přenášení ruky! Tj. změny pozice ruky na klávesnici během skladby. Zatím je to změna pouze o jednu klávesu doleva nebo doprava, ale v souvislosti s tím stále přemýšlím, jestli se to má dělat poslepu nebo jestli má člověk zároveń stíhat koukat do not a zároveň na klávesnici, aby viděl kam posunuje ruku. Kdybyste to třeba někdo věděl - poraďte...
Jak já ti závidím....Mám taky jenom ty ubohé dětské, které na většinu písniček, co si chci zahrát, prostě počtem kláves nestačí. Měla jsem v obchodě vyhlídnuté opravdové "dospělácké", levné a krásné (v rámci možností), ani nevím, jak dlouho jsem se jimi chodila kochat a mezitím šetřila peníze (což šlo dost těžko, vzhledem k tomu, že ještě nevydělávám a ani nedostávám kapesné :-D ). Po neuvěřitelně dlouhé době jsem konečně měla pohromadě celý finanční obnos, natěšeně jedu pro tu svou nádheru - a zjistím, že ji ze dne na den zdražili o 5 stovek....myslela jsem, že mě odvezou...Bože, já si hrozně stěžuju :-D, ale bylo to ke mně kruté :-(