Kdyby se dal čas napínat, byla bych v tom určitě brzy úplný mistr. Jenže se nedá, a tak všechno všichni musíme vměstnat do přesně odměřených minut. I když jsem už přemýšlela nad teorií zkracující se minuty. Totiž že minuty, hodiny a tak dále se tváří, že jsou stále stejně dlouhé, a přitom tomu tak není a zatím na to nikdo nepřišel. Tudíž proto toho za hodinu stihneme míň než dřív. Touto teorií do sebe vlévám optimismus ve chvílích, kdy nemůžu pochopit, že jsem třikrát mrkla a půl hodiny je v čudu.
Do těch posledních dní jsem toho nacpala dost a dost. Poctil mě návštěvou můj bývalý spoluzák zabývající se v současné době topenářstvím a přidruženými záležitostmi a asi tři hodiny jsme plánovali jak to tak u nás udělat a co to bude stát. Za ty tři hodiny jsem se dozvěděla tolik nových věcí, že jsem z toho potom nemohla usnout. A jak jinak - práce to bude jak kostele a stát to bude ještě víc. Jelikož zároveň plánujeme i renovaci koupelny, bude se sekat, prášit a bordelit po celém bytě, takže si odpočinu jenom v práci. Ale zatím jsme ve stádiu příprav a čekají nás řádově stovky rozhodnutí ve smyslu: co kam dát, jakou značku, jaký typ, barvu... a další stovky naprosto specializovaných otázek. Hrabu se teď v katalogách všeho možného od van, přes baterie, dlaždičky po cenu sádrokartonu a podobně. Kdo to nezažil, těžko si umí představit co všechno se na člověka vyvalí, o čem neměl tušení. Dobrá zpráva ale je, že spolužák mi zařídí i postavení koupelny, takže na to nebudu muset shánět další firmu. Špatná zpráva je, že jenom cena za komín mi udělá díru v rozpočtu.
Měla jsem poměrně rušný víkend. "Poměrně rušný" je docela hodně skromné vyjádření. Ten víkend byl totální blázinec! Na chalupě se nás sice sešlo méně než obvykle, ale přesto to byl snad nejhlučnější víkend jaký pamatuju. Představte si situaci, kdy se v jedné kuchyni 3x3 metry sejdou 3 psi, jedna kočka, 4 dospělí a jedno dítě. Psi štěkají, protože někdo zrovna jde pod okny. Jeden ze psů ve štěkacím vytržení šlape po kočce. Jeden z dospělých okřikuje psa, ať nešlape po kočce, jelikož je malá. Další dospělý řve na psy ať jsou zticha. Do toho se dítě snaží upoutat pozornost, jelikož se zrovna potřebuje na něco veledůležitého zeptat. A další dospělý se snaží v tom randálu odpovědět. Šílený. Celý víkend se odehrával asi v tomto duchu.
Jediným vytržením z tohoto únavného koloritu byla procházka po zmoklých podzimních horách za účelem focení přírody. To bylo jak z jiného světa. A povedly se mi krásné fotky upršeného šedivého a přesto strašně barevného podzimu. Jen co se k tomu dostanu, přidám do galerie nové fotografie, které stojí za prohlédnutí. Druhou procházku jsme věnovali pouštění draka - s naší neteřinkou. Chvíli jsem si zahrála na maminu, která své ratolesti utírá nudle, navlíká rukavice, upravuje čepici, co pořád padá do očí a snaží se ratolest přesvědčit, že chůze blátem není dobrý nápad. Zajímavá zkušenost.
No a potom už jen pár méně podstatných novinek. Od včerejška máme DVD přehrávač, s jehož zapojováním jsem strávila půl odpoledne (bez scart kabelu, který nebyl součástí balení, to šlo špatně, ale povedlo se). Vylezli jsme tedy o schod jinam a místo kazet si už můžeme pouštět DVD a spoustu dalších věcí. A některé vlastnosti tohoto systému musím ocenit, zvláště si budu užívat poslech hudby, který z těch několika reproduktorů zní líp než z mé věže. Kdybych věž nepoužívala ke zpěvu a nevyužívala na ní voice cancelation a kazety, mohla bych jí rovnou odnést z obýváku, ale zatím jsou pro mě tyhle funkce docela nutné. Doufám, že jednou přijdu na to jak to dělat přes počítač....
Druhou půlku odpoledne u mě byl na návštěvě táta a zasvětili jsme ji hovorům o technologickém postupu pečení chleba (v neděli večer jsem totiž zkoušela péct koláče a chleba a zjistila jsem, že práce s kvasnicemi je mi nadále záhadou) a hovorům o hudbě. Z těchto hovorů vzešlo tátovo důrazné doporučení, že si mám koupit pořádné piano, pokud se na něj učím hrát. Tedy - pořádné v uvozovkách. Pořádné jen v tom smylu, že by mělo mít víc kláves než asi 20 a standartní velikost kláves. No tak to asi udělám, protože už teď mi tenhle směšný dětský rozsah klaviatury nestačí. Na další straně v učebnici budu potřebovat klávesy, které již na mém pianku chybí.
To je teda pořádný příběh :-), moc hezky se to čte. Tak Ti přeji kouska klidu pro Tvé krátké, subjektivní minutky ticha a nenervování se.