Jsem nemocná už týden. Docela mě to potrápilo a i když to už začíná být lepší, stále se nedá říct, že bych už byla zdravá. Jdu dneska k doktorovi tak uvidíme co bude dál. Tentokrát to mělo o něco horší průběh než posledně, čtyři dny jsem skoro nemluvila, měla jsem vysokou teplotu a bolestivý kašel. Teplotu a kašel mám pořád...
Minule se mi do článku nevešlo pár věcí. Tak třeba to, že už máme hotový návrh na koupelnu. Barevně je ten obrázek úplně špatně (zvláště na LCD monitorech), nemá to být béžové ale pastelově žluté (dva různé odstíny...) a rovněž nábytek je tam daný pouze orientačně (co se týká vzhledu), nicméně jsme z návrhu zjistili, že to jak jsme si koupelnu víceméně sami vymysleli, by mohlo fungovat, všechno se tam vejde, dispozičně je to v pořádku. A bude to vypadat hezky. Vymyslela jsem nedávno i několik ozdob v obkladech, které na obrázku chybí, prostě obrázek je pouze orientační. Vana ale souhlasí, ta bude vypadat přesně takhle. :) Až budu zdravá, zajdeme opět do koupelnového studia a celé to zkonzultujeme a upravíme tak, aby se to co nejvíce podobalo tomu jak to bude vypadat ve skutečnosti. Vzhledem k tomu, že celou akci plánujeme na únor, vypadá to, že na všechno máme ještě dost času, ale vlastně to tak vůbec není, protože dodací lhůta je třeba i 6 týdnů a předtím ještě musíme zařídit úvěr a předtím než to všechno objednáme, musíme rozhodnout ještě docela dost věcí (a hlavně vymyslet kde ušetřit...)Další novinka se týká mé nové kapely. Už jsme v plném počtu, tj. tři. Všichni se známe už z dřívějška a oba to jsou sympatický kluci, se kterými by to bylo fajn. Jenže jsou tu jiné překážky - především to, že jak se zdá to každý vidíme jinýma očima a každý se k tomu stavíme jinak zodpovědně. To by bylo na dlouhé povídání, tak to zatím nechám na jindy až v tom bude trochu víc jasno. Shrnout se to dá ale asi tak, že nechci, aby majitel prostoru, kde bychom měli hrát, kupoval zajíce v pytli... Nicméně kdybych nebyla nemocná, nekašlala a mohla tedy zpívat, už bych se učila jednu novou píseň, kterou bychom mohli mít v repertoáru.
Tenhle týden jsem viděla krásný film, který asi většina z vás zná - Nesnesitelná lehkost bytí. Na první pohled ten film může vypadat povrchně, ale k povrchnosti má hodně daleko a nakonec ve mě zanechal takový ten správně rozhozený pocit, který přijde ve chvíli, když vidím, že věci můžou být i úplně jinak než by mě mohlo napadnout. Líbil se mi charakter všech tří hlavních postav, každý dost výrazný. Jediné co se mi trochu nelíbilo bylo to, že ačkoli to byl film o Československu a o Praze, téměr nic v něm na mě nepůsobilo správně česky, zřejmě vlivem toho, že není české výroby. Z tohoto mého popisu to vypadá, že se jedná o dost náročný film (jako třeba Želary nebo podobně...) ale když jsem se na něj koukala, napůsobil tak, působil tak... lehce.