Tak a je to. Už zase chodím do práce a zase nemám čas. Chvíli teď (jako vždycky po návratu z nemocenské) zase budu přemýšlet nad tím kolik času člověk v práci stráví (hodně...) a jak to udělat, abych i přesto stihla všechno co bych ráda - a pak si zase zvyknu, že to občas prostě nejde. Ale na piano zatím hraju dál. :)
První den práce, v pátek, to ale začalo opravdu zajímavě. V práci to byla úplná normálka, nic zvláštního, zato večer jsme měli sraz spolužáků a to stálo zato.
První den práce, v pátek, to ale začalo opravdu zajímavě. V práci to byla úplná normálka, nic zvláštního, zato večer jsme měli sraz spolužáků a to stálo zato.
Nejdřív se mi tam moc nechtělo, ale jelikož jsem to byla právě já, kdo se poslední půlrok neustále ptal kdy bude další sraz, tak jsem jít musela. A jak se dalo tušit - dobře jsem udělala. Sešla jsem se tam s některými lidmi, které jsem neviděla asi 10 let a hlavně s mojí bývalou nejlepší kamarádkou. Už si sice nepamatuju, ve kterých letech přesně jsme se to tolik bavily, ale od chvíle kdy přišla mi bylo jasné, že se spolu budeme bavit celý večer - a připadalo mi, že to vůbec není 10 let co jsme se neviděly, ale tak maximálně týden. A bylo to super! Milé překvapení. Co mě na srazech vždycky tak zaujme jsou životy a osudy ostatních lidí. Na škole si to člověk neuvědomoval, ale vážně jsme každý originál a na každém je něco zajímavého. A s některými lidmi, se kterými jsme si dřív nerozuměla, nebo jsme se k sobě zkrátka nedostali moc blízko, si dneska rozumím o dost líp. No... co budu vykládat, zapařili jsme slušně a domů jsem se dostala asi v půl šestý ráno. A vzešlo z toho pro mě to, že brzo uvidím s některými z nich i mimo sraz.
Druhý den to bylo samozřejmě o to náročnější, byla jsem nevyspalá a po vínu mě bolela hlava. Jak jinak. A do toho přijela na návštěvu mamka. Naštěstí mě to ale brzo přešlo a bylo to docela fajn. Slušně jsme se zasmáli když jsem líčila zážitky z tanečních, výroky našeho učitele a popis argentinského tanga. Když dnes ráno mamka odjela, využili jsme dnešního krásného počasí a vyjeli do lesa trochu fotit podzimní přírodu a bylo to super. V podzimním lese nevím kam se koukat dřív, zvlášť když svítí sluníčko jako dneska. To je ta hezká stránka podzimu. Když je ale šedivo, mokro a ze stromů padá unavené listí, je ten pohled mnohem horší.
Hele, neštvi mě, já se ještě k podzimnímu focení nedostala! :-):-( Chápeš - JÁ, takovej maniak!:-) Aaaach jo, svrbí mě ruce:-)